Dvě skály vyčnívající z moře v blízkosti liparského ostrova Panarea -Basiluzzo a Spinazzola - by mohly být kulisou ke zfilmování staré řecké báje o Iásónovi a Argonautech. V průlivu Bospor, kde začínala jejich cesta do Kolchidy za zlatým rounem, museli proplout mezi

dvěma skalami - Symplégadami. Ty se proti sobě pohybovaly, srážely se a rozestupovaly. Drtily vše, co se ve vodách mezi nimi nacházelo.

Basiluzzo a Spinazzola působí podobným dojmem. Ačkoli se ani nehnou, budí hrozivý respekt. Oba útesy ještě spolu s dalšími a s ostrovem Panarea tvoří pod vodou obrovský kompaktní vulkán. Kdysi to byl pravidelný kónický vrchol jediné mohutné sopky, jejíž špička se spolu se šesti dalšími vynořila před 350 tisíci lety nad hladinu moře jako budoucí Liparské ostrovy. Za dalších 50 tisíc let však mohutná erupce sopku roztrhla a nad hladinou zůstaly jen zbytky - současná Panarea (v překladu Roztržená) a útesy Basiluzzo, Spinazzola, Dattilo, Botaro, Lisca Nera, Lisca Bianca, Formicche a Panaroli.

Basiluzzo je nejmladší, zato největší z těchto neobydlených útesů. Lávou je zformovaný do tvaru kupole s příkrými útesy spadajícími kolmo do moře. Dle geologického složení byl utvářen v souběhu několika lávových proudů, což je vidět na bočních stěnách. Nabízí malebné zátoky, do nichž často směřují lodě s turisty z Panarea, kteří se  tu s požitkem oddávají koupání v křišťálově čisté vodě.

V jedné ze zátok bylo za římské éry vybudováno menší přístaviště, je už dávno potopené. Zbyla jen malá oblázková pláž a množství rozmanitých skalních jeskyň. Nejpůsobivější je černá jeskyně Grotta del Carbone (Uhlířská jeskyně). Jediný chodníček na vrcholové plošině končí na nejvyšším bodě ostrůvku ve výšce 165 metrů. Je lemován trsy kaparovníku divokého, rozmarýnu, bodláku a pelyňku. Jsou zde patrné i stopy prehistorického života.

Protější Spinazzola je miniaturní skalnatý útes trčící z moře, zcela nepřístupný člověku. Ačkoli je to kus nehostinné magmatické skály, vyskytuje se na ní rostlinný unikát - palmička lilipután. Nenápadný maličký šedozelený keřík, vyrůstající doslova z kamení. Lze ji objevit ještě na ostrově Filicudi a v severní Kalábrii na ostrově Dino.

Na této sopečné laguně mořských útesů došlo k poslední vulkanické aktivitě v roce 2002. V hloubce pár desítek metrů tím došlo k výraznému zabarvení vody. V blízkosti Spinazzoly tak můžete obdivovat neuvěřitelně krásné proměny odstínů celého spektra modré barvy.

Text a foto: Jana Zapletalová

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2100338
DnesDnes572
VčeraVčera898
Tento týdenTento týden572
Tento měsícTento měsíc22124

Partnerské weby