Kdo by neznal pověst o blanických rytířích, která se do naší národní mytologie dostala až v 19. století jako součást heroizovaného kultu českého národa. Pověst má ovšem své kořeny již ve středověku a týká se hory Blaník vzdálené 10 km jižně

od Vlašimi. Z nitra této hory by měl svatý kníže Václav (907 - 935) vyvést rytíře proti všem nepřátelům Čechů v době, kdy se povede českému národu nejhůře a bude smrtelně ohrožen.

K takovým okamžikům však už v našich dějinách došlo několikrát a nikdy se zatím nic nestalo. I při velkých násilích páchaných na českém národu posvátné vojsko z Blaníku nevyrazilo a zdá se, že nikdy ani nevyrazí...

Kultovní místo druidů

 Při bližším pátrání kolem Blaníku zjistíme, že jeho vrch, obdobně jako jiné pověstné hory, má spojitost s jedním z keltských sídlišť v Čechách. Podle novodobých historiků měl vrch Blaník sloužit především kultovním účelům, k obřadům keltských kněží (druidů). Zbytky dochovaného opevnění pak dokládají, že zdejší hradiště sice zaniklo násilným způsobem koncem 1. století př. n. l., ale přesto nic nesvědčí o nějakém velkém boji a padlých válečnících. Přes veškeré nejasnosti se však mnozí odborníci na keltské dějiny domnívají, že pověst o blanických rytířích může mít své racionální historické jádro. Nevylučuje se ani nějaké zavalení podzemní svatyně v hoře, kde druidové provozovali své rituály. Když pak zřejmě chtěli horu germánští nájezdníci dobýt, mohli se druidové raději nechat dobrovolně zasypat připravenými sutinami. Nájezdníci je pak nenašli, jako kdyby je sama hora pohltila.

Tak nějak mohl též vzniknout mýtus o ztracených hrdinech. Z obránců hradiště na Blaníku se tak v pozdějších časech křesťanství stali bájní rytíři.

Brána do jiného světa?

 Dodnes není vyloučeno, že Velký Blaník dosud skrývá neobjevené podzemní prostory. Někteří svědkové dokonce tvrdí, že v noci, když je na vrcholku kopce klid, se z jeho nitra ozývají zvláštní šumivé zvuky připomínající zurčení vody někde v podzemí. Jak je známo, Keltové si svá sídla často stavěli v blízkosti životodárných vodních pramenů, jež byly předmětem jejich uctívání. Mezi lidmi se rovněž často vyprávěly příběhy o zdejších ukrytých pokladech.

 V souvislosti s Blaníkem někteří záhadologové uvažují o zdejším místě jako o přechodu do jiného, nám zcela neznámého, světa, podobně jako je tomu například na hradu Houska. Mohlo by se jednat o zlom, kde čas i děj plyne jinak než běžně na Zemi. Příkladem toho by mohl být příběh dvou ztracených dětí, které v těchto místech zabloudily a domů, kde se o ně všichni obávali, se vrátily až za několik dní. Nikdo to tehdy nedokázal pochopit a samotné děti se domnívaly, že tam byly jen krátce.

Kromě toho se v těchto místech zjevovaly prapodivně vyhlížející osoby, které se náhle rozplynuly ve vzduchu. Jako by se tady dalo cestovat v čase. Lidé pak tato místa považovali za nebezpečná, děsivá a neblahá.

 Podle některých svědectví je u hory, zejména v noci, slyšet prapodivné temné dunění. Zazní však obvykle jen krátce z vnitřku Blaníku. Podivné zvuky z hory zaznívaly zřejmě již v dávné minulosti. Proto si možná lidé vybájili, že v hoře něco dřímá a čeká.

Snad bližší výzkum pomůže jednou poodhalit tajemství Blaníku, které může být jak nesmírně obyčejné, tak také naprosto nečekané a fascinující.

Pavel Kovář

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1995771
DnesDnes721
VčeraVčera821
Tento týdenTento týden1542
Tento měsícTento měsíc15387

Partnerské weby