Hrad Ralsko se tyčí nad širým okolím jako maják. Jeho charakteristický tvar je za jasného počasí vidět i ze severního okraje Prahy. Množství a pestrost legend, které se k němu vztahují, je opravdu unikátní.

Některé z nich zaznamenává ve své

encyklopedii Labyrintem tajemna Martin Stejskal. Podle tohoto odborníka na strašidla a paranormální jevy má kopec stejný význam jako jihočeský Blaník. I v něm totiž dřímá bájné vojsko, které má přijít Čechům na pomoc, až bude nejhůře. Někdy se také objevuje varianta této pověsti, podle které má v nitru Ralska odpočívat templářské vojsko, které zde sedí v plné zbroji vedle hromady zlata kdesi v podzemí a čeká, až přijde jeho chvíle.

Pověsti o ralských pokladech jsou vůbec velmi rozšířené a pokusy o jejich nalezení v minulosti přispěly i k částečné destrukci jinak velmi zachovalé zříceniny. V okolí Ralska se vypráví několik variant o ženě, která kvůli hledání pokladů zapomněla svoje dítě v podzemí hory a shledala se s ním až za rok, kdy se skála znovu otevřela. I v tom je možno nalézt určitou podobu s jihočeským Blaníkem.

Lest obyvatel podhradí

Další místní legenda se váže k loupeživým rytířům, kteří sídlili na hradě a odkud terorizovali celé okolí i kupce na zemské cestě do Žitavy. Když už se to nedalo vydržet, rozhodli se obyvatelé dvou vesnic hrad přepadnout. Od jednoho uprchlíka se dozvěděli, že hrad je vždy ráno, když se z něj pouštějí na pastvu krávy a navečer, kdy se do něj dobytek vrací, prakticky volně přístupný. Proto se skryli jednoho večera u hradní brány a začali cinkat kravskými zvonečky. Stráž v domnění, že se dobytek vrací z pastvy, otevřela bránu a tou pak do hradu vnikli útočníci. Po krátkém boji bylo Ralsko dobyto. Za statečnost byly tyto osady přejmenovány z jejich původních, nám dnes neznámých, jmen na Mimoň a Stráž pod Ralskem a navíc povýšeny na města.

Jiná pověst vypráví o dobrosrdečné hradní paní z rodu Vartenberků, která jednou díky svým léčitelským schopnostem pomohla na svět následníkovi trpasličího trůnu, jehož království se nacházelo v nitru ralské hory. Za to byla odměněna třemi křišťálovými poháry, které se potom předávaly z generace na generaci jako nejvzácnější rodový poklad. Když se šálky rozbily, rod Vartenberků vymřel.

Lovec s pekelnou smečkou psů

Okolím Ralska také občas táhne divoký lovec se svojí smečkou pekelných psů. Kdo jej potká v lese, má jedinou šanci, jak přežít - musí si přehodit přes obličej zástěru nebo cokoli podobného a dělat, že spí. Kdo spánek předstírá špatně, toho divoký lovec vezme s sebou a on mu pak musí celý den nahánět zvěř nebo dokonce přijde o život.

Ačkoli je pro Ralsko typická hlavně vysoká a perfektně zachovalá obytná věž, jeho skutečným unikátem je dodnes více než šest metrů silná štítová hradba.

Text a foto: Petr Blahuš

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1993124
DnesDnes224
VčeraVčera801
Tento týdenTento týden4144
Tento měsícTento měsíc12740

Partnerské weby