Hora Říp, tyčící se uprostřed Polabské nížiny, je pro všechny Čechy posvátná. Říká se, že kdo na ni nevylezl, není Čech. Svědčí o tom i text na stěně výletní restaurace na vrcholu Řípu: „Co Mohamedu Mekka, to Čechovi Říp.“ Významu této hory také odpovídá důležitost a počet legend, které se

k ní vztahují.

Bez ohledu na to, co říká Alois Jirásek, už stovky let před ním v latinském originále popsal kronikář Kosmas výstup prvního náčelníka na vrchol Řípu: „…Přehlédl bystrým zrakem hory a doly, pláně a stráně, a tuším kolem vrchu Říp, mezi řekami Ohří a Vltavou, první zřídil sídla… I ptal se: Jak nazveme tuto novou zemi?  A oni zvolali: Tys otče Boemus, ať je tedy nazývána Boemia (tedy země Bójů - pozn. red.).“

Kosmovo tvrzení o možném prvním usídlení keltského kmene Bójů v Čechách právě do oblasti mezi dnešní Prahou, Portou Bohemicou a menhirovými poli je v pozoruhodné shodě s archeologickými nálezy nejstarších hrobů tzv. historických Keltů. Podle některých historiků byl tímto „praotcem Keltem“ náčelník Segovesus, který někdy kolem roku 400 před Kristem se svým klanem přešel od severozápadu obávaný kraj duchů (Hercynský les), což by měly být dnešní Šumava a Český les.

Praotcova hvězda Arktur

Také badatel J. V. Zvičinský objevil v Kristiánově legendě zajímavou zmínku o Řípu, byť už v souvislosti s příchodem prvních Slovanů: „Slavené čeští, usazení pod samým Arkturem…“  Je potvrzeno, že hvězda Arktur se přibližuje zenitu hory Říp nejvíce v noci z 23. na 24. dubna, což vychází na svátek svatého Jiří. A ten je patronem řipské rotundy. Podle Zvičinského je to potvrzením toho, že praotec Čech opravdu vystoupil na horu Říp.

Zvičinský dokonce spočítal přesně, kdy se tak stalo - ve středu 23. dubna roku 480. Nedorazil sem ovšem oproti zažitým předpokladům z východu, ale od západu, údolím řeky Neckaru, ustupujíc před Franky. Cesta mu  prý trvala 50 dní a spolu s náčelníkem ji sem v první vlně vykonalo 500 lidí.

Ohnivý drak a bájné poklady

Podle staré české pověsti také kněžna Ludmila, manželka historicky prvního doloženého vládce Čech Bořivoje a babička knížat Václava a Boleslava, vídala ještě jako svobodná dívka z oken mělnického hradiště (pocházela z kmene Pšovanů, jimž patřilo dnešní Kokořínsko) často létat z nedaleké skály na Chloumku na Říp ohnivého draka. Tedy opět souvislost se svatým Jiřím drakobijcem a 24. dubnem.

Na Květnou neděli se prý hora otevírá a v jejím nitru lze spatřit velký palouk, na kterém se pasou bělouši se zlatými podkovami. Opodál je rybník, na kterém plavou hejna hus a kachen se zlatým peřím. Je tu také kvočna s tuctem zlatých vajec. Všechno to jsou atributy zlatého pokladu.

Je zajímavé, že bílý kůň je posvátným keltským zvířetem a legenda o pokladech ukrývajících se v nitru hory je také keltského (galského) původu.

Petr Blahuš

Ilustrace: Josef Mathauser

DODATEK

Výjimečné postavení Řípu v české mytologii je podpořeno i legendou o Čertově vrchu stojícím nedaleko Řípu u Straškova. Oba vrchy vznikly současně, když se svatý Petr vsadil s ďáblem, kdo z nich postaví vyšší kopec. Říp samozřejmě stavěl svatý apoštol. Podle varianty této legendy měla sázku  s pekelníkem uzavřít Panna Marie. Existuje ještě jedna verze této pověsti, podle které měl drakobijec svatý Jiří s ďáblem uzavřít sázku, kdo dohodí dál balvanem z vrcholu Řípu. Čert dohodil na pole mezi obcemi Loucká a Chržín u Velvar, kde ještě nedávno stál velký balvan (menhir?) s výraznými stopami po čertových drápech. Svatý Jiří pochopitelně padlého anděla překonal, když z Řípu dohodil až na místo, kde později vznikl velvarský kostel.

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1995440
DnesDnes390
VčeraVčera821
Tento týdenTento týden1211
Tento měsícTento měsíc15056

Partnerské weby