Svatý Antonín se narodil v Egyptě. Po smrti rodičů se jako osmnáctiletý stal hlavou rodiny, pečoval o majetek a mladší sestru. Zlom přišel během jedné bohoslužby, biblická pasáž o bohatém mládenci mu změnila život. Díky kardinálnímu rozhodnutí se stal

pravděpodobně nejproslulejším mnichem starověku.

Antonín všechen majetek rozdal chudým a odešel meditovat do pouště. Poblíž rodné vesnice se setkal s tajemným asketou, u kterého později přebýval. Kdo byl onen tajuplný mistr a učitel? Získal díky němu mladík své pozdější mimořádné schopnosti? V legendě se uvádí, že šlo o obyčejného poustevníka, zbožného samotáře.

Pokračování Antonínovy duchovní cesty je poněkud zvláštní, přesunul se do skalního hrobu ve vyprahlé poušti. Byl trvale pokoušen démony a duchy, ale statečně jim odolával, odrážel zákeřné a nebezpečné útoky „beztělců“. Šlo snad o útoky z jiných světů, ze záhrobí?

Chtěl se ještě více zdokonalit, a proto se znovu setkal s asketou. Poté přebýval ve staré a opuštěné pevnosti s hrůzostrašnou pověstí, jež byla navíc plná jedovatých hadů. Tady se usídlil v blízkosti jediného pramene, zdroje pitné vody.

Mnich s buddhistickým myšlením

Položme si několik otázek – prošel Antonín náročnými zasvěcovacími obřady? Pomohly mu strach z blízkosti smrti, nebezpečí a odloučenost k získání výjimečných schopností? Nebo byla pozdější světcova magická zkušenost zamlčena a překroucena?

Mnich, který vlastně opravdovým klášterním typem řeholníka nikdy nebyl, měnil svět. Místo řádového života zvolil nespoutanost. Svým stoupencům sice pomohl založit klasické kláštery, avšak pevné předpisy pro ně nikdy nestanovil. Regule byla velmi liberální, spíše připomínala praxi v buddhistických klášterech.

Učedníci slib dodrželi

Lidé za sympatickým a moudrým Antonínem přicházeli až do hor, aby je naučil zápasit s démony, pomohl jim čelit útokům zlých sil. Jeho astrální „cestování“ zachytili na obrazech slavní malíři (Hieronymus Bosch, David Teniers, Pieter Brueghel). Není bez zajímavosti, že všichni tito umělci byli spojováni s různými tajnými bratrstvy a spolky. Rozuměli tedy svatému Antonínovi lépe než jejich „obyčejní“ kolegové?

Než Antonín zemřel, vynutil si na svých učednících podivný slib. Místo jeho skonu zůstane přísně utajeno. Slib byl dodržen, pravý světcův hrob se nikdy nenašel.

Jiří Nový

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1993123
DnesDnes223
VčeraVčera801
Tento týdenTento týden4143
Tento měsícTento měsíc12739

Partnerské weby