Vyšehrad, ono nejstarší pražské hradiště, je vůbec nejmagičtější místo metropole. Jeho centrem jsou záhadné ďáblovy sloupy, díky kterým se české hlavní město dostalo i francouzských démonologických slovníků. Sloupy, lépe řečeno na tři kusy rozbitý

jeden mnohatunový kámen, jsou podle nejméně tisíc let staré legendy pozůstatky ďáblovy stavby na hoře. Svatý Petr tehdy poručil čertu, aby sem na Vyšehrad nanosil kameny na stavbu nového, kamenného hradištního kostela. Ďábel se při té příležitosti vsadil s jeho opatem, že ještě než on dokončí svou mši, donese nad Vltavu kameny až z dalekého Říma- a to přímo z chrámu svatého Petra.

Jak to dopadlo, víme, sám svatý Petr třikrát srazil ďábla u Benátek i se sloupem do moře, aby ho zbrzdil (proto jsou vyšehradské kameny na tři kusy). Vysílený ďábel si po poslední koupeli musel ještě odpočinout v jižních Čechách, konkrétně v Novosedlech nad Nežárkou, kde po něm zůstaly otisky býčí a kozlí nohy ve dvou kamenech u cesty do Třeboně (poblíž osady Kolence). Vsázku tak prohrál. „Však bych vyhrál, kdyby mne ten rybář do louže nebyl srazil,“ okomentoval vztekle ďábel způsoby katolické církve a mrštil se sloupy doprostřed vyšehradské skály.

Přiznání na mučidlech

Ze starých zemských zápisů je znám případ jakéhosi muže, který se při výslechu na mučidlech během vymítání ďábla v roce 1665 přiznal, že sloupy sem původně nesl on a že se jmenuje Zardan. Od té doby se jim také říká Zardanovy sloupy. Díky knize Le museé des sorciers, mages at alchymistes francouzského historika magie Grillota de Givry známe pak jméno Zardanova exorcisty - byl jím vyšehradský kněz Václav Králíček, proslulý jako zaklínač démonů.

Stále neobjevený poklad

Jen pár metrů odtud, pod vyšehradskou kapitulou, má být už od roku 1611 ukryt zlatý děkanský poklad. Obsahuje podle dobových zpráv mnoho zlata, mincí, šperků a cenných, ještě ručně psaných, knih. Děkana, který ho někde pod chrámem schoval, sice pasovští chytili a mučili, ale místo nevyzradil a své tajemství si vzal do hrobu. Poklad se v podzemí skrývá dodnes, ačkoli se ho pokoušela už celá řada hledačů objevit. Naposledy v 19. století podle děkanových zápisků pátral, bez úspěchu, pražský topograf Schottka.

Mezi Zardanovými sloupy a chrámem se podle četných svědků zjevuje tzv. pytlový muž v kožené zástěře a jeho společník, řepný mužíček. Některá svědectví hovoří také o dalších přízracích, konkrétně dvojici oběšenců, z nichž jeden opakovaně útočil a rdousil kolemjdoucí.

V kasematech pod povrchem hradiště se zase zjevují přízraky všech vojáků, kteří tu za staletí padli či zemřeli. Nejnebezpečnější jsou prý ti, kteří umřeli na morovou nemoc a nebyli pohřbeni do posvěcené půdy hřbitova, ale spáleni a zakopáni tam, kde naposledy vydechli. 

Text a foto: Petr Blahuš

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1991277
DnesDnes643
VčeraVčera824
Tento týdenTento týden2297
Tento měsícTento měsíc10893

Partnerské weby