S výstavbou hradu se pravděpodobně začalo kolem roku 1250, o dvacet let později byl již kompletně dostavěn. Majitelé, rodina Gyulaffy, pocházeli z jižní Itálie. Rod Rátot, ze kterého pocházeli, vlastnil hrad až do druhé poloviny 17. století. Válka zasáhla poprvé hrad

v roce 1490, když po smrti krále Matyáše napadly vojenské oddíly krále Maxmiliána Habsburského Maďarsko. Jakmile byl považován hrad Csobánc za ohrožený, byl Pál Kinizsi pověřen obranou pevnosti. Na hradě se opevnili lidé, kteří byli věrní Kinizsimu, mezi jinými i venkovská dívka Augustina, která sloužila kastelánovi z hradu Somló. V roce 1541 stále chránil obyvatele před Turky, i když turecká vojska obsadila téměř celou oblast podél Dunaje až k Budínu.

V 16. století sloužil Csobánc jako pohraniční pevnost proti vpádu Turků. Střežil hranice mezi říší habsburské monarchie a Osmanské říše. Nová hranice se 150 let vinula podél jezera Balaton. Pánem pevnosti byl v té době kapitán jízdy Laszlo Gyulaffy, který je znám jako neporazitelný bojovník, jenž se hrdinně ubránil proti několikanásobné přesile. Strategickou roli převzal hrad v dubnu 1561, kdy se sousední hrad Hegyesd dostal do tureckých rukou. Následující jaro se posádka Csobánce úspěšně bránila nájezdům Osmanů, Gyulaffy Laszlo dokonce zabil v souboji tureckého velitele Bajezida.

Csobánc byl několikrát Turky obléhán, ale nikdy ho nedokázali zcela obsadit.

Hrdinný kapitán a jeho slavný meč

Během přestávky mezi jednotlivými boji o hrad byli povoláni mistři kameníci, kteří vyzdobili v renesančním slohu staré středověké paláce, věže a obytné budovy. Ponurý obranný hrad se tak postupně měnil, o čemž zpívali i potulní zpěváci. Přesto byl v roce 1600 opuštěn.

V roce 1664 přišel po prohrané bitvě u Svatého Gotthardu na hrad světoběžník a spisovatel z turecké armády Evlia Cselebi. O hradu se zmínil ve svém díle Csobáncról.

Roku 1669 panství s hradem koupil vévoda z rodu Esterházy.

O dvacet let později se Csobánc bránil v obležení pod vedením důstojníka Adama Béri Balogha armádě povstalců. Posádka čelila útokům později legendárního brigádního generála Rákócziho. Ve stejné době byl kapitánem hradu hrdinný bojovník Pál Vörös, jehož skotský meč je uchováván v Maďarském národním muzeu, ve sbírce slavných zbraní.

Hrad obsadili rebelové

Po vyhnání Turků měl být hrad zničen na základě seznamu vídeňské Dvorní válečné rady, ale tomu zabránilo vypuknutí války za nezávislost pod vedením Rákocziho. Nakonec císařské armádě sloužil až do roku 1705, kdy jej získali vzpurní kurucové (rebelové nespokojení s nadvládou Habsburků, nejznámějším byl šlechtic František II. Rákoczi). V roce 1705 dobyly hrad oddíly pod velením plukovníků Františka Domonkose a Lászla Kisfaludy.

Kurucové podlehli přesile

Zajímavý příběh maďarského hradu pak pokračoval v roce 1707, když 25. února císařský maršál Jean Lous Rabatin přitáhl k Balatonu z oblasti Transylvánie a poslal část svých ustupujících oddílů (o počtu přibližně tisíc vojáků) dobýt Csobánc. Posádku hradu tehdy tvořili Kurucové pod velením Martina ze Saska. Kromě třiceti hajduků (střelců pěchoty) se zde ukrývalo mnoho uprchlých ozbrojených šlechticů, jejich žen a dcer. Rakouským, německým, dánským, maďarským a srbským útočníkům velel plukovník Kreutz. Za hrdinnou obranu hradu se hraběti Mikuláši Bercsénymu dostalo uznání, přesto byli roku 1709 kurucové na hradě zajati císařským vojskem.

Ke zničení hradu tak došlo až po jeho obsazení císařskými vojsky po roce 1709, kdy byly veškeré budovy a věže rozbořeny.

Hrad byl na dlouhou dobu zapomenut a znovuobjeven až díky archeologickému průzkumu Thály Kálmána a Rómera Florise. Vykopávky a konzervační práce na hradě začaly v roce 1957, při té příležitosti byla na věž umístěna reliéfní deska na paměť hrdinných Kuruců.

Text a foto: Petr Šafránek

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2096369
DnesDnes96
VčeraVčera1172
Tento týdenTento týden3351
Tento měsícTento měsíc18155

Partnerské weby