Sedlák Jan Koch, řečený Janota, z vesnice Podmokly na Plzeňsku spěchal časně ráno na svou louku podívat se, jaké škody napáchaly deště uplynulých dní. Prohlížel si potok, který se vylil z břehů, a tu v naplaveném bahně spatřil jakési třpytivé plíšky. Několik si jich

vzal a zamyšleně si je prohlížel. Netušil přitom, že toho dne, 12. června 1771, právě objevil zřejmě největší poklad v Čechách.

„Asi jsou to mosazné knoflíky,“ usoudil Jan Koch a se svým nálezem se pochlubil sousedům. Náhodou šel kolem hostinský Patzner, údajné knoflíky si prohlédl a prohlásil: „Lidičky, ty nejsou z mosazi, ale ze zlata!“ Tahle slova zapůsobila na vesničany jako blesk z čistého nebe. Hned se všichni hnali k místnímu potoku. Ve vsi propukla doslova zlatá horečka. Nejrychlejší hledači ke svému údivu spatřili, že z deštěm podemletého břehu trčí velký bronzový kotel. A až po okraj je naplněn zlatými plíšky.

Zlato zabavila vrchnost

O nálezu se brzy dozvěděl zdejší panský správce Ondřej Milota a usoudil, že zlato patří zdejší vrchnosti, majiteli křivoklátského panství knížeti Karlu Egonu Fürstenbergovi. Proto hned o následující noci vyrazil s dráby do Podmokel. Zburcoval vesničany, prohledal všechny chalupy a pod hrozbou výprasku nebo dokonce vězení si vynutil vydání všech zlatých mincí. Celkem se podařilo shromáždit 1 260 mincí. Zbytek, zhruba dvě třetiny celkového počtu zlaťáků, obsahoval bronzový kotel, který panští služebníci vykopali ze strženého břehu potoka. Nádoba se jim však doslova rozpadla pod rukama a zůstal z ní jen její horní okraj s uchem.

Celý nález obsahoval snad 5 000 zlatých mincí a vážil podle hrubého odhadu 30 až 40 kilogramů. Bohužel, do dnešních dnů se zachoval jen nepatrný zlomek tohoto unikátního pokladu. Většina mincí byla už v červenci 1771 v pražské mincovně roztavena a použita na ražbu tereziánských dukátů.

Peníze Kroka nebo Marobuda?

Odkud se však tento jedinečný poklad vzal? Prvním odborníkem, který se jím zabýval, byl ještě v roce 1771 pražský historik a numismatik Mikuláš Adaukt Voigt. Prohlásil nalezené mince za „peníze českých pohanských knížat“. Souhlasil s ním i učený piarista a známý kritik Hájkovy Kroniky české Gelasius Dobner. Jiní dějepisci připisovali mince Marobudovi, vládci Markomanů. Problém zůstával dlouho nerozhodnut, každý ze zastánců slovanského nebo naopak germánského původu zlatých mincí nacházel něco, o co mohl opřít svůj názor. Podle některých na nich bylo možné dokonce přečíst jméno knížete Kroka!

Teprve jeden z průkopníků české archeologie, profesor Jan Erazim Vocel, došel v roce 1850 k závěru, že objevené zlaté mince, přezdívané duhovky, jsou keltského původu. K tomuto závěru mu napomohly nálezy podobných mincí v jižním Německu a Francii, tedy v oblastech Kelty obývaných.

Mince z Hradiště

Podmokelský nález zlatých keltských duhovek však nebyl v Čechách zdaleka jediný. Druhým na sebe v srpnu 1877 upozornila ves Stradonice na Berounce. Kousek od ní se zvedá mohutný kopec přezdívaný Hradiště. Místní venkované zde často nacházeli staré kosti, zbraně, hroty šípů a tradovalo se, že se tu kdysi odehrála nějaká bitva.

Druhého srpna 1877 se na Hradišti pokoušel vykopat nějaké kosti mladý dělník Liborin Lebr z nedalekého Nižboru a v hloubce asi jednoho metru na severním svahu kopce se najednou v hlíně cosi zatřpytilo. Postupně vybral ze zeminy asi dvě stovky zlatých mincí zabalených ve ztrouchnivělém koženém měšci. Jeho nález vyvolal novou zlatou horečku. Na někdejší keltské oppidum u Stradonic se vydaly stovky hledačů z okolí, někteří sem dorazili až z Prahy. Během následujících let byl kopec zcela prokopán. Nikdo však už neměl takové štěstí, jako mládenec z Nižboru.

Jan Bauer

Ilustrace: Zdeněk Burian a Pixabay

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2098970
DnesDnes102
VčeraVčera552
Tento týdenTento týden5952
Tento měsícTento měsíc20756

Partnerské weby