V Novém zákoně se můžeme dočíst, že Římané nutili křesťany obětovat kadidlo před sochou císaře a tím se přihlásit k jeho kultu. A to byla jedna z příčin, proč Ježíšovi přívrženci zpočátku kadidlo odmítali.

Ke změně názoru došlo v církvi až v 5. století. Zvyk, který byl původně považován za

pohanský, zvolna pronikl do křesťanských bohoslužeb. Dlužno dodat, že používání kadidla však nebylo chápáno jako přímá oběť, ale jen jako symbolický úkon.

Lidé si totiž připomněli příběhy ze Starého zákona, v nichž Bůh blahosklonně přijímal kouřové oběti. Především si ale vzpomněli na vyprávění o třech mudrcích z Východu v Novém zákoně. Narozenému Ježíši přinesli do Betléma nejdrahocennější dary té doby – zlato, kadidlo a myrhu.

Křesťané pak ve všech dobách dumali nad tím, odkud mohli tito tajemní muži přijít. Zpočátku se jim říkalo mágové, svatými králi se stali teprve podle pozdějšího výkladu. Církevní otec Tertullian se v roce 220 poprvé odvolává na žalm 72, kde se píše: „...budou odvádět daň králové Šeby a Saby.“ Podobně se vyjadřují i další biblické texty. Mělo jít o krále z Midianu a Saby, tedy z jihu. Šlo o země, o kterých toho lidé mnoho nevěděli, ale jejichž jména byla známa díky obchodním kontaktům.

Záhadný mouřenín a původ poutníků

Teprve od 9. století je jeden z mágů na obrazech jako mouřenín. Prý tím snad byl myšlen někdo z daleké Saby. Na nejranějším vyobrazení, mozaice neznámého byzantského umělce v prostřední lodi kostela Sant´ Apollinare Nuovo v Raveně, mají však všichni tři bílou pleť. A tady jsou prý poprvé uvedena jejich jména - Kašpar, Melichar a Baltazar.

Lze usuzovat, že pocházejí z parthsko-syrsko-chaldejské oblasti, tedy z Východu. A navíc tito mudrci nebyli jen tři, ale mělo jich být údajně více. Počet se měl upravit až o hodně později.

Dary, které mudrci přinesli novorozenému Ježíši, napovídají, že pocházeli z jihu Arábie, země kadidla a myrhy. Nacházelo se tam i zlato, ale to nebylo pro tuto oblast tolik typické.

Historicky věrohodné vysvětlení původu tří mudrců rozpracoval profesor teoretické astronomie na Vídeňské univerzitě Konradin Ferrati d´ Occhieppo.

Jak to tedy mohlo být? Prý musíme v první řadě vzít v úvahu doslovný překlad původního řeckého textu Matoušova evangelia 2.1: „Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě.“

Řecké slovo „východ“ znamená stejně jako v češtině východ slunce i určení světové strany, což z pohledu Palestinců znamená: Muži přišli z východu a ne z jihu.

Vysoce rozvinuté babylonské hvězdářství

Dnes víme, že základní vědomosti o nebeských jevech, které byly důležité pro kalendář, orientaci na moři anebo v nehostinné krajině, byly tehdy známy všem kulturním národům. Ale vysoce rozvinuté hvězdářství, které by dokázalo dopředu spočítat postavení planet, existovalo před Kristovým narozením v Přední Asii jen v Mezopotámii (části dnešního Iráku), ale především v Babylonu.

Asi od konce 8. století př. Kr. se podařilo shromáždit dostatečná astronomická pozorování a pochopit jejich řád. Po staletí byli babylonští astronomové nejlepší. Dovedli dříve než všichni ostatní spočítat základy svého kalendáře a důležitá postavení planet na mnoho desetiletí dopředu. Důkazem jsou hliněné tabulky.

Za kterou hvězdou mágové šli?

Z dochovaných záznamů víme, že Jupiter byl hvězdou Marduka, nejvyššího boha Babyloňanů. Proto se jejich nejdůležitější a nejpečlivější výpočty týkaly Jupiteru. A v Saturnu tehdy, stejně jako Židé, spatřovali vládce planet. V knize TERRA-X Gottfrieda Kirchnera se píše:

„V roce 7 př. Kr. došlo k dlouhotrvajícímu setkání obou planet. Třikrát se k sobě přiblížily na velmi malou vzdálenost na stejném stupni délky. Vrcholem této takzvané konjunkce bylo jejich téměř současné zastavení na západě poblíž středu zvířetníkového znamení Ryb, které se v babylonské astrologii všeobecně spojuje s ,úrodným pásem od Nilu až k Tigridu‘. Ve středu tohoto pásu leží Palestina. Počátkem 17. století výzkumy astronoma Johanna Keplera toto setkání planet potvrdily.“

A jak si tento úkaz vysvětlili mágové? Odborníci tvrdí, že tak, že hvězda jejich nejvyššího boha se připojuje ke hvězdě Izraele, aby s ním nejvyšším jasem vládla obloze. Zastaví se v jeho těsné blízkosti v té části oblohy, která se vztahuje k Palestině… Ve večerním východu planet spatřovali nebeské znamení pro narození božského krále ze židovského národa. Vrchol konjunkce (setkání obou planet na západě) určili předem - jako vhodnou chvíli pro jejich slavnostní poklonění se králi. A tak tři králové včas vyrazili do Jeruzaléma a odtud do Betléma.

Karel Kýr

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2045404
DnesDnes39
VčeraVčera993
Tento týdenTento týden2936
Tento měsícTento měsíc19757

Partnerské weby