Zvíkov, vystavěný kdysi na vysoké skále nad soutokem řek Vltavy a Otavy na ochranu českých korunovačních klenotů, patří mezi naše nejkrásnější a nejtajemnější hrady. Snad je to jeho ponurou historií, ale vyskytuje se zde negativní

energie. Přestávají tady například fungovat kamery…

Tím místem je legendární hradní věž Markomanka nazývaná také Hlízová věž. Dlouho se věřilo tomu, že je mnohem starší než samotný hrad, který vystavěl král Václav I. na místě mnohem staršího keltského oppida. Prý ji měli postavit Římané nebo naopak jako obranu proti nim germánští Markomané někdy ve 2. stol. n. l. I když je tato pověst vyvrácena, jiná, vztahující se k věži, čeká stále na rozluštění.

Kvádry věže jsou pokryty záhadným znakovým písmem, ne nepodobným starogermánským runám. Některé značky, o kterých skeptici tvrdí, že to jsou symboly kamenických mistrů, kteří hrad stavěli, jsou také na zdech sousedního paláce. Na jednu otázku ale skeptici odpovědět nedokáží - proč se podobné značky kameníků nevyskytují i na dalších hradech?

Děsivé přízraky

To ale není jediná záhada Markomanky. V jejím horním patře se nachází korunní síň, z jejíhož žulového stropu splývá železný řetěz s kruhem. Na něm kdysi visela česká koruna, dokud pro ni císař Karel IV. nedal vybudovat nový úkryt na Karlštejně. Právě zde mají častí návštěvníci hradu problémy s natáčením - jejich přístroje záhadně přestanou fungovat, aby pak venku před věží stejně záhadně rychle ožily… Možná je za tím i magie řádu templářů, kterým měl hrad Zvíkov svého času patřit. Kdo ví?

Faktem je, že nejen hradu samotnému, ale i jeho okolí se lidé dlouho raději vyhýbali. Podle jedné z legend se v noci předcházející svátku svatého Václava před hradem zjevuje děsivý zástup křepčících přízraků. Jedná se o duchy dávných obyvatel hradu, kteří se kdysi prohřešili tancováním během Štědrého dne, za což všichni do jednoho propadli peklu.

Půlnoční zjevení raráška

Zvíkov má také jeden v Čechách velmi vzácný unikát. Je to zcela nezvyklé hradní strašidlo, „Zvíkovský rarášek“. Tento přízrak, o kterém složil Ladislav Stroupežnický dokonce stejnojmennou hru, se zjevuje o půlnoci v klenuté jizbě sloužící jako občerstvovací místnost. Jeho výskyt dokládá mimo jiné další zvíkovská rarita, tzv. Vlachova tabulka. Nalézá se ve výšce asi tří metrů mezi dvěma úzkými okny na fasádě vpravo od vchodu do hradního paláce. Podle záhadologa Martina Stejskala nápis vyvedený ve staročeštině hlásá, že v roce 1597 zednický mistr Jan Antonín Vlach z Milevska při opravě hradního paláce zažil toto: „…K tomuž pondělí na úterý, před narozením Panny Marie, v noci věřte jistě, p.m. pokušení jsem měl od zlého ducha takové, že pode mnou tažen, tak hrubě užasl jsem, až sem ven z komnaty utéci musel…“

Kromě hodovní místnosti se rarach podle starých legend objevuje také v Korunní síni v již zmíněné Hlízové věži, kde bylo v souvislosti s ním i zcela nedávno zaznamenáno několik velmi nezvyklých fenoménů.

Tajná chodba

Na Zvíkově podle staré pověsti existuje také tajná chodba, připisovaná je buď templářům, protože díky nim nádvoří hradu připomíná klášterní „rajský dvůr“, nebo Římanům, to podle podoby zdiva nejstarších částí hradu se zdmi římských pevností. Je zajímavé, že pod běžným hradním sklepením, které najdeme na každém hradě, se nalézá další patro sklepů, ze kterého vede úzká štola do nitra skály, na níž je Zvíkov vystavěn. Je to pravděpodobně právě ona tajemná chodba, která, značně se klikatíc, směřuje na jih.

Text a foto: Petr Blahuš

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2148532
DnesDnes89
VčeraVčera773
Tento týdenTento týden2800
Tento měsícTento měsíc16347

Partnerské weby