Pětatřicetiletá čtenářka Kamila S. se považuje za upíra. Ovšem vůbec ne za takového, jaký bývá popisován v hororových příbězích. A stejně tak nemá její pojetí nic společného s porfyrií (vzácná porucha metabolismu červených krvinek), které se říkalo upíří nemoc.

Kamila o sobě říká: „Ani přesně nevím, kdy

se ve mně upír objevil, ale všeobecně jsem se vždy cítila lépe v noci. Řekla bych, že jsem se už s genem upíra narodila a s přibývajícími životními traumaty to ve mně sílilo, až to vygradovalo v uvědomění si. A k pochopení toho, jak to s upírstvím je, jsem došla díky napojení se na univerzum, čili božský zdroj informací. Ale musela jsem si na ty informace pěkně dlouho počkat, až do doby, kdy došlo k mé celkové nápravě. Nebyla jsem totiž vždy dobrým člověkem.“

A jak to tedy je podle Kamily s upíry a legendami o nich?

„Lidé si vymysleli atraktivní mýtus o lidech, kteří přes den spí v rakvích, neboť by je sluneční svit zabil, a v noci ožívají, létají a obrovskými špičáky sají lidem krev. Nic z toho není pravda. Podle mne upíři byli, a jsou, lidé psychicky velmi senzitivní. Bohužel, až tak, že na ně extrémně působí veškeré negativní vibrace lidských emocí, tedy strachu, nervozity, napětí a stresu, které běžná populace šíří v každodenním shonu. To jsou potom upíři doslova bombardováni diskomfortem a velmi, skutečně velmi trpí. Nejspíš proto vznikla pověst o tom, že je zabíjí Slunce. Jenže je v podstatě zabíjejí ostatní lidé, kteří jsou přes den vzhůru a ventilují své emoce. Jakmile přichází večer a padne tma, upírům se uleví, protože ustane aktivita okolí. Lidé se uklidňují a usínají ve svých domovech, upírům je fajn. O nějakém nadpřirozeném létání za pomoci křídel nemůže být samozřejmě ani řeč. To jen osamělí upíři létají v noci ve své fantazii a sní o místě, kde by vládly mezi lidmi jen samá láska, porozumění a pochopení. Za takové situace by totiž mohli normálně fungovat i během dne, kdyby vibrace byly jen pozitivní a láskyplné. To je ovšem pouhá utopie.

Co se řezáků či špičáků týká, mám zuby naprosto normální. Upíři lidem krev nepijí, právě naopak. Lidé ‚pijí‘ krev upírům, když na ně přenášejí to zlé ze sebe. Upíři jim to však láskyplně odpouštějí, protože vědí, že tak činí neúmyslně. Je pravda, že mé tělo nesnese česnek. Nevím, jestli to tak mají i ostatní upíři, nebo je to jen náhoda.

Říká se, že upíři žijí věčně. Ano, lidská duše je přece nesmrtelná, tedy i ta upíří. Jsem velmi bledá, asi to souvisí s psychickým strádáním. Upíři mají narušený ochranný štít, který u jedinců běžné populace funguje zcela automaticky a přirozeně. Lidé si vůbec neuvědomují, jaké štěstí mají, když jsou imunní a odolní vůči stresu. Ovšem není pravda, že by se každý psychicky oslabený či nemocný člověk stal upírem. K tomu dochází jen souhrou celé řady faktorů. Člověk se s upírskými dispozicemi rodí, ovšem až okolnosti v něm upíra probouzejí, nebo také ne, když má štěstí na klidný a harmonický život.“

(zem)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2099490
DnesDnes622
VčeraVčera552
Tento týdenTento týden6472
Tento měsícTento měsíc21276

Partnerské weby