Zřícenina hradu Helfenburk v podhůří Šumavy patří mezi největší v České republice. Pokud vám je povědomý, nemýlíte se - hrad si zahrál v několika pohádkách. Zdejší legendy jsou rozhodně originální, vyprávějí o divci, který tu hlídá poklad. V hradním

podzemí pro změnu přebývají čerti.

Staré záznamy hovoří o mnoha případech, kdy se zdejší lidé snažili zlato nalézt. Poklad, říká legenda, je střežený strašným divcem, divokým mužem, který odedávna děsí lidi kolem hradu a odrazuje je tak od hledání. Podle jedné z variant pověsti se zlato a drahé kameny nacházejí pod velkou hradní věží a lze je najít jen na Velký pátek. Místo označují občasné záblesky modrého ohně. Někdy se na místě zjevuje také druhý tajemný přízrak, a to v podobě vousatého a podmračeného skřeta, jindy je zase slyšet z podzemí nevysvětlitelný tichý pláč. To prý pláčou samy poklady, které chtějí být nalezeny, aby se tak zbavily svého prokletí.

Hon na vlčího muže

Zajímavá je samotná starošumavská legenda o divokém hradním hlídači pokladu. Divec prý lidi nejenom straší a nahání jim hrůzu, ale tu a tam i pomůže. Po husitských válkách se postaral o potrestání hradního purkrabího Jaroslava Žákavce z Katan, který prý poddané dřel z kůže, loupil v okolí hradu, ale získané bohatství před svými nadřízenými pány z Rožmberka pochopitelně zapíral. Ti, kteří divokého muže spatřili, ho popisovali jako čerta, prakticky od hlavy až k patě celého černého a chlupatého. Jen nemá ocas, rohy a kopyto. Zajímavé je, že se někdy na přelomu 18. a 19. století místní panstvo rozhodlo divce polapit a tak na něj uspořádalo dlouhý, několik týdnů trvající, hon. Tajemnou postavu sice nepolapili, za to ale myslivci našli v lese „vlčího muže“. Byl jím podle záznamů ve starých kronikách asi osmnáctiletý mladík, zarostlý na celém těle. A co je zvláštní, i po celém obličeji. Nehty na rukou měl prý jako drápy špičaté a ohnuté a neuměl vůbec mluvit. Lidskou řeč za roky osamocení v divočině úplně zapomněl a dokázal jen sípat a štěkat.

Kromě divce se na hradě Helfenburku zjevuje také přízrak jednoho z jeho dávných majitelů, předního válečníka 15. století Václava Vlčka z Čenova. Je možné, že některá z jeho zjevení jsou také připisována na vrub záhadnému divci.

Mají čerti rádi bylinky?

Helfenburk si oblíbili i čerti, kteří se v jeho rozpadajících zdech od poloviny 18. století často zjevovali. Ve starých análech je dochován příběh dudáka Jíry z Předslavic, který zde čertům dokonce jednou zahrál na dudy, za což se mu odměnili zlaťáky, takže si mohl v blízkých Předslavicích postavit krásný statek (mimochodem, dodnes zachovalý, naleznete ho přímo na návsi a poznáte ho podle krásného barokního štítu).

Lidé z okolí odedávna věřili, že čerti dobrým lidem neublíží, a tak se jednou v noci vypravila na hrad také děvečka Majda z blízkého Koječína. Protože potřebovala peníze na vdavky, vydala se na Štědrý den v noci na hrad. Vyzbrojila se radami staré kořenářky a třemi pytlíky sušených bylinek pro čerty. Udělala kolem sebe svěcenou křídou kolo, které ji mělo ochránit před odnesením do pekla, a přesně o půlnoci vyslovila kouzelnou formulku. Když se ale čerti vzápětí skutečně objevili, omdlela děvečka hrůzou. Čerti se však zachovali férově, sušené bylinky si vzali, ale nechali vedle nebohé Majdy ležet tři zlaťáky. O ty ji sice stará kořenářka ráno, když děvče přišlo k sobě a vrátilo se celé vyděšené domů, pokoutně připravila, ale na Majdu se stejně brzy usmálo štěstí. Kvůli děsivému zážitku se z kraje pod Helfenburkem odstěhovala na Vodňansko, kde se do ní zamiloval bohatý hospodář, který si ji vzal za ženu.

Stavbu hradu sabotovali skřítkové

Hrad Helfenburk nechala postavit po roce 1355 čtveřice bratrů z rodu pánů z růže na místě původně ještě dřevěného hradiště Malošín. Povolení jim k tomu dal sám císař Karel IV. podpisem listiny ze dne 21. května 1355 jako výraz díků za vojenskou pomoc Rožmberků při potlačování povstání v italské Pise.

Základní stavba trvala jen dva roky, i když byl hrad později ještě často opravován a rozšiřován. Hradní palác byl například dokončen až o 14 let později. Podle legendy to bylo proto, že stavbu sabotovali čerti, skřítkové a elfové, kteří žili uvnitř hory a budoucí hrad jim logicky vadil. Svého řádění prý nechali teprve, když jim lidé v podzemí pod hradem vybudovali tajná sklepení a chodby, kde se mohli nerušeně schovávat.

Text a foto: Petr Blahuš

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2148519
DnesDnes76
VčeraVčera773
Tento týdenTento týden2787
Tento měsícTento měsíc16334

Partnerské weby