Skupina, která jezdí po strašidelných místech ČR, vznikla v roce 2012, ale této činnosti se věnuje více než dvacet let. VTPJ (Vyšetřovací tým paranormálních jevů) čítá pět členů, z nichž zakládajícími jsou Milan a Mirek Přibylovi, dále Tomáš Bastl, Eva Rudoušová a Radek Garžík. Všichni pocházejí z

Vysočiny.

Proč právě lovci duchů? Jak vůbec došlo na tuto myšlenku?

Lovci duchů není ten správný název, pod tím si můžeme představit ledacos. My se jmenujeme Vyšetřovací tým paranormálních jevů. „Duchařina“ nás vždy bavila. V dokumentech ze zahraničí, kde různě naháněli a vyhledávali duchy, jsme se prostě zhlédli a řekli si, proč něco podobného nezaložit i tady? Měli jsme více názvů, ale VTPJ vyhrál. Jasně z něj vyplývá, že se věnujeme paranormálním jevům obecně, zatímco lovci duchů jen jednomu směru, a to je velký rozdíl. V ČR vzniká mnoho podobných skupin, chtějí zažít pouze dobrodružství, ale asi i proto rychle zanikají. Myslím si, že nemají dost prostředků, techniky, zkušeností, ale co je hlavní, pokory.

Co zajímavého jste při své práci zažili?

Každý případ, který jsme vyšetřovali, měl něco do sebe. Určitě ale nevymažu z paměti naše první EVP (elektronic voice phenomene – záznam elektronického hlasu). V podstatě to bylo poprvé, kdy jsem měl něco takového v uších a málem ho přeslechl. Nahráli jsme záznam na jednom kopci, kde v dávných dobách popravovali lidi. EVP bylo první, co se nahrálo po zapnutí diktafonu v telefonu. Dlouho jsme vše analyzovali.

K práci jsme přizvali i pár skeptiků, kteří se účasnili vyšetřování. Jednomu se zapnul sám od sebe vybitý mobil, který měl v kapse, a začal zvonit. Druhý zase dostal cihlou do hlavy. Popsal tehdy situaci tak, že cihla se sama zvedla a letěla směrem k němu. Musím podotknout, že byla na druhé straně půdy, na které jsme tehdy byli. Nebo začala vibrovat plechová skříň, kterou známe ze šaten. Dělala rámus, zatímco druhá, která stála hned vedle, byla v klidu. Než jsem se jí stačil dotknout, bylo ticho. Dále mohu zmínit poškrábání člena VTPJ a popálení dalšího při vyšetřování na hradě Houska. Také fyzické útoky přes shozené UV světlo po vyražení fotoaparátu z ruky něčím neviditelným. Je toho opravdu hodně, co jsme zažili. Ale byly i případy, kam jsme vyrazili zbytečně, kdy se nic neprojevilo. Všechno jsou to zkušenosti a těch je zapotřebí opravdu hodně. Hlavní je získat si důvěru lidí. Nám to trvalo poměrně dlouho.

Je takové vyšetřování nebezpečné?

Ano a řekl bych, že extrémně. Někdo si myslí, že jsme fanatici, ale my víme své. Pamatuji na kluka, co chtěl zažít něco zajímavého. Pustil se do vyšetřování sám, inspiroval ho jeden film, tak točil ve staré budově. Poslal nám nahrávku videa, kde jsme díky našim zkušenostem zachytili, že nahrál i EVP dítěte, které zřejmě zemřelo v daném objektu. Po nějakém čase, protože chtěl více materiálu, se do budovy vrátil, jenže tentokrát neodešel sám. Něco se na něj nalepilo a vzal si to s sebou domů. Video lze shlédnout pod naším kanálem na Youtube, kde se sama od sebe otevřela umělohmotná skříňka. Pro skeptiky je vše zpomaleno.

Pokud tedy bude chtít někdo dělat vyšetřovatele těchto jevů, co potřebuje?

Měl by o tom určitě něco vědět, umět analyzovat. Sami jsme poloviční skeptici, protože víme, jak se co dá zfalšovat. V rámci moderní techniky je odhalování nepravých záznamů čím dál složitější. Dříve se používala vata, zrcadlo a další věci. Dnes je ale technologie o hodně vyspělejší a na samotnou analýzu jsme velmi přísní. Proto také neradi analyzujeme příspěvky jiných lidí. Nemáme pak nad nahrávkou stoprocentní kontrolu a musíme spoléhat na to, co nám k tomu napíšou. Například právě EVP zvuk se dá lehko zaměnit i za obyčejný šepot. Každý náš člen má navíc i svou ochranu. Máme medailonky, které nosíme, a já osobně používám kříž svatého Benedikta, který je ošetřen od kněze.

Když chytíte ducha, co se s ním pak děje?

My jako VTPJ duchy nechytáme, ani je nevyvoláváme. Pouze se snažíme s nimi komunikovat. Záleží na nich, zda s námi chtějí mluvit. Pokud je to místo, kde duch tropí nějakou neplechu a otravuje, tak musíme provokovat, abychom ho „dostali“. Na komunikaci s ním používáme různé přístroje a volíme i styl. Raději proto jezdíme po místech, kam duše patří. Jsou to hrady, zámky, občas ale vyrazíme i tam, kde někdo přišel tragicky o život. Taková duše pak bloudí a pomoc potřebuje. Máme různé odváděcí modlitby. Tady navazuji i na téma pokory. Po každém vyšetřování se omluvíme, poděkujeme a zapálíme svíčku s modlitbou.

Jakou vůbec používáte aparaturu a dá se běžně koupit?

Používáme přístroje, které se běžně v ČR nekoupí. Jsou to třeba detektory na měření elektromagnetického pole, jež vyzařují různé entity – duchové. Dále máme teploměr s laserem, box, na kterých reálně slyšíme EVP, ovšem je potřeba to umět na místě vyhodnotit, protože tato zařízení jsou navržena tak, že skenují i radiostanice. Má ale jednu velkou výhodu, produkuje ven i bílý šum a teoreticky se v tomto šumu EVP slyšitelně ukazuje. Musíme ale stále vědět, že je to jen přístroj, i když je navrhnut specialisty, kteří dají ruku do ohně za to, že funguje.

Používáme ruční kamery i ty, které rozmísťujeme po objektu. Součástí je i akustický metr. Používáme také přístroj, který má jen diody a přes něj komunikujeme. Duch ho dokáže ovlivnit buď zablikáním, nebo udržením v určité rovině. Stále ale mluvíme jen o přístrojích. Je nutné vědět, že nejsme ovlivněni technikou a že opravdu komunikujeme s duchy.

Nahrávky při analýzách různě kombinujeme a křížíme podle času, abychom vyloučili jakýkoli ruch, rány, šepot. Při vyšetřování máme totiž přísná pravidla, mezi která platí zákaz šeptání.

Je o vaše služby zájem? Jezdíte i na pozvání?

Ano, zájem je velký a musíme dobře vybírat, kam pojedeme. VTPJ není naše povolání. Ví o nás i v USA, kde jsme podepsali smlouvu a naše záznamy by se tam měly objevit, je to ale běh na dlouhou trať. Raději se věnujeme českým fanouškům.

Máte někdy strach? Zažili jste nějaké hodně děsivé situace?

Strach tak ani ne, vlastně ho ani mít nemůžeme, abychom nebyli ovlivněni místem. Každý případ dlouho plánujeme a zkoušíme o dané lokalitě zjistit maximum. To vše se odráží i v samotné komunikaci při vyšetřování a následné analýze. Strach máme hlavně z toho, abychom někde nezakopli, nebo nespadli z nebezpečného místa. To si ale vždy předem projdeme.

Pravdou je, že zažíváme spoustu situací, které jsou někdy vážně hodně vyhrocené a rozum nám zůstává stát.

Co nyní plánujete, kudy se chcete ubírat?

Náš směr je jasný - jezdit po ČR, ale zajet i do zahraničí, kam jsme pozváni. Máme v plánu přizvat i hochy z projektu „Tým noční režie – Čistý záběr a Zachycení času“, jmenovitě Petra Chalupu a Lukáše Pohořelce, se kterými chceme v budoucnu pracovat. Naši i jejich tvorbu lze shlédnout na www.vtpj.cz , Facebooku i Youtube. Neradi ale předem prozrazujeme, kam se chystáme, a to z bezpečnostních důvodů a kvůli rušivým elementům.

Naďa Kučerová

Foto: VTPJ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1946870
DnesDnes363
VčeraVčera742
Tento týdenTento týden3781
Tento měsícTento měsíc16525

Partnerské weby