Skutečné jméno opata Jeronýma z kláštera v Oseku na Teplicku, který pocházel z Chebu, znělo Hieronymus Bösnecker. Do řádu cisterciáků vstoupil v roce 1684, a když o dva roky poté složil slib, stal se z něj bratr Jeroným. Po smrti Benedikta Littweringa se stal

opatem oseckého kláštera. Nový opat pokračoval v barokní dostavbě kláštera a v letech 1728 až 1732 založil rozsáhlou klášterní zahradu ve francouzském duchu. Kromě toho se též zasloužil o řadu staveb v severozápadních Čechách.

Opat Hieronymus Bösnecker je ovšem podle dochovaných pověstí a legend spojován především s celou řadou tajuplných a nevysvětlitelných jevů. Údajně měl být ve spojení s duchy a záhrobními silami, což mu propůjčovalo sílu i neobvyklé vlastnosti, takže mnoha lidem naháněl strach již za svého života. Když pak po dlouhé nemoci 14. června roku 1749 zemřel, začaly se v oseckém klášteře i v jeho okolí dít velice podivné věci. Jako přízrak se totiž zjevoval dál a vystrašil nejednoho z řeholníků i spoustu dalších lidí.

Pověst o jeho obávaném strašení může mít podle jazykovědců též základy v německém překladu jeho příjmení. „Böse“ totiž znamená zlý, špatný či rozhněvaný, a „necken“ zase škádlit nebo znepokojovat. Doslovný překlad by tedy mohl znít jako zlý pokušitel nebo přímo - strašidlo. Nedlouho po opatově smrti byl klášterní hlídač o půlnoci vyrušen dunivým bušením na bránu. Než ovšem stačil cokoliv udělat, brána se sama otevřela a do klášterního dvora vjel černý kočár tažený čtyřmi vraníky, kterým z nozder sršel oheň. Zjevení objelo nádvoří a posléze zmizelo. Následující noci se pak vše opakovalo. Když hlídač konečně oznámil tuto událost svým nadřízeným, nový opat Kajetán se dlouho modlil za svého předchůdce a nařídil, že jestliže se bude výjev ještě opakovat, aby jej neprodleně zavolali. Ani třetí noci tomu však nebylo jinak a když vjelo čtyřspřeží do dvora, seděl na sedátku černého kočáru nebožtík opat Bösnecker. Opat Kajetán ve slavnostním rouše však už byl připraven a vyšel strašidelného nočního hosta uvítat. Dokonce jej pozval dovnitř opatství, kde s ním dlouho latinsky rozmlouval. Poté ho doprovodil ven, rozloučil se s ním, nebožtík si sedl do tajuplného kočáru, který se s ním rychle rozjel lipovou alejí od kláštera k lesu. Právě v té chvíli se strhla znenadání prudká bouře, při které blesk uhodil do jedné z lip a obrátil její kořeny vzhůru. Od té doby se přízrak zemřelého opata již nikdy neukázal. Vyvrácená lípa s kořeny vzhůru však rostla dál a připomíná tuto událost u oseckého kláštera dodnes. Patří pak ještě s několika dalšími k památným stromům České republiky.

(kov)

Foto: Pixabay

Planety radí i varují

Předplaďte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Domeček zdraví

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1682144
DnesDnes985
VčeraVčera1142
Tento týdenTento týden3359
Tento měsícTento měsíc14852

Partnerské weby