Paní Kateřina z Olomouce se ptá: „Jsou nějaké známé případy, kdy felinoterapie někomu pomohla? Četla jsem již několik článků o tom, jak zvířata mohou léčit, ale v praxi jsem se s tím sama nesetkala, proto mě to zajímá.“

Felinoterapie patří

mezi zooterapie, respektive mezi zoorehabilitace. Jedná se sice o léčbu podpůrnou, má ovšem ty nejlepší výsledky. K felinoterapii se používají kočky a vybraných plemen (mainská mývalí, norská lesní, perská kočka, ragdoll a další). Vhodná je ale každá kočka, která má klidnou a vyrovnanou povahu, má ráda kontakt s lidmi včetně doteků. U nás ji založil Nezávislý chovatelský klub, který vypracoval metodiku a normy praxe. Rozšířená je ale již v celém světě. V České republice neexistuje zákon, který by určoval daná pravidla. Podmínkou je zvíře zdravé, pravidelně očkované a kontaktní. Zatím felinoterapii zastiňují hipoterapie (práce s koňmi) a canisterapie (práce se psy), ale postupně si získává stále více příznivců.

Maličký přítel

Kočka se velmi osvědčila u dětí s mentálním postižením. Tyto děti v její přítomnosti mohou poznat skutečnou podstatu lidských citů. Kočka je ubezpečuje, že nejsou jiní, cítí se uvolněně a dokážou se skutečně otevřít. Své o tom ví Hedvika, která má postiženého syna.

„Jonášek sice přežil velmi těžký porod, ale ne bez následků. V důsledku nedostatku kyslíku byl polomrtvý. Lékařům se sice podařilo Jonáška zachránit, ale nyní, v jeho deseti letech, je na mentální úrovni čtyřletého dítěte. Nikdo z nás to neměl jednoduché, ale rozhodla jsem se, že pro něj udělám všechno, co mohu, ústav nepřicházel v úvahu.

Bylo umění z něj vyloudit nějaké slovo, často se vztekal, když něco chtěl, nedokázal si o to říct, nerozuměli jsme mu. Dost se nás stranil, moc o pozornost nestál, přestože lásky měl plno. Hodně se toho změnilo před dvěma lety. Do rukou se mi dostal článek o zooterapii, dokonce jsem tehdy dostala nápad pořídit mu poníka. Problém byl, že bych musela řešit ustájení. Přesto jsem hledala nějaké možnosti, jak ho mít. Rozhodl osud. Když jsem šla jednou z práce, u domu bylo malé koťátko. Pohlazením to ale neskončilo. Nakonec jsem se rozhodla vzít koťátko domů a zajistit mu alespoň prvotní péči. Chtěla jsem ho nabídnout známým, kteří mají dům, kde by se mělo dobře.

Když ho poprvé Jonášek uviděl, rozsvítily se mu oči. Ale bál se na ně sáhnout. Přesto mě jeho první reakce překvapila. Udělala jsem pokus, dala jsem mu ho do pokoje a zpovzdálí sledovala, co se bude dít. Jonáš se na ně chvíli jen díval, sledoval každý jeho pohyb. Když si začalo kotě hrát, na jeho tváři se objevil úsměv a mně bylo do pláče. Spřátelili se neuvěřitelně rychle. Mikimu, jak kocourkovi říkáme, jsem tolik vděčná. Jonášek dnes moc hezky mluví, nevzteká se, s Mikim si často hraje. Kocourek ho miluje, rád se s ním mazlí, spí u něj v posteli. Jako by věděl, co má s Jonáškem dělat. Zázrak? Nevím.“

Podobných příběhů, jak konkrétně kočka může blahodárně působit na lidskou duši, je ovšem mnoho.

Babiččin mazlíček

Felinoterapie se velmi osvědčila i tam, kde jsou staří a nemocní lidé. Senioři jsou v kontaktu s kočkou šťastnější, přicházejí na jiné myšlenky. Často je zaznamenáno i zlepšení zdravotního stavu.

„Když nám zemřel tatínek, bylo to velmi těžké období hlavně pro maminku. Žili sami a my věděli, jak moc jí chybí, ale nedokázali jsme maminku přesvědčit, aby své bydlení změnila a byla u nás. Máme domek, maminka by se měla moc dobře, jenže nechtěla,“ vypráví Dan, který se rozhodl, že mamince tedy nějakého kamaráda pořídí.

„Měla moc ráda zvířata, měli s tatínkem psa, a když zemřel stářím, oba to moc těžce nesli. Od té doby žádného dalšího nechtěli. Asi se báli zažít opět tu bolest. Kamarád má ale perskou kočku a ta měla koťátka. Jedno jsem okamžitě zamluvil. Když ho dostala maminka jako dárek, byla šťastná. Pamatuji si, jak ožila. Chodila pravidelně na nákupy, Luisa, jak kočičce říká, musí přece jíst. Maminka má tedy skutečně dostatek pohybu. Dokonce zaúkolovala i mě,“ směje se Dan. „Nechodí už tolik po doktorech. Zlepšil se jí krevní tlak, problémy s klouby už také nejsou tak silné. Luisa má prostě na maminku blahodárný vliv.“

Pravdou je, že například kočičí předení má velmi pozitivní vliv na činnost srdce. Při hlazení kočičího kožíšku se lidé uvolňují, mizí stavy depresí a smutku. S kočkami lze komunikovat a mít je za skvělé přátele.

Text a foto: Naďa Kučerová

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1825251
DnesDnes103
VčeraVčera854
Tento týdenTento týden4448
Tento měsícTento měsíc15685

Partnerské weby