Mezi doktory medicíny v zemích Koruny české zaujímali nejčelnější a nejvíce honorované postavení profesoři lékařské fakulty a vedle nich zejména zemští fyzikové v pražských městech a v českých zemích. Ti měli za úkol vedle řady dalších povinností léčit

chudé nemocné. Ostatní lékaři se usazovali ve městech, v některých případech jako úřední lékaři (městští fyzikové), byli placení městskou radou nebo se jednalo o soukromníky. Osobní lékaře měli ve svých službách vedle panovníka také vysocí církevní hodnostáři a bohatá aristokracie.

V Rakousku se císařovna Marie Terezie snažila bránit venkovské lékaře před nízkými a nedůstojnými příjmy tím, že vymezila oblasti, ve kterých si nesměl jiný lékař otevřít svou praxi. Chtěla tím zamezit lékařské konkurenci, „protože žádný by nemohl žít a byl by nucen zanedbávat své umění“.

Také v předrevoluční Francii to neměli lékaři jednoduché, mnozí byli odkázáni na vedlejší zaměstnání, například jako venkovští hostinští. Ale i ve městě samotném mohla ztráta jednoho movitého pacienta znamenat pro rodinného lékaře problém. Lékaři si také často stěžovali, že bohatí pacienti s nimi jednají jako jejich nadřízení. Museli se nehledě na osobní uskromňování přizpůsobovat jejich společenským manýrům a nedovolili si ordinovat léčebné prostředky a použít postupy, které si pacienti nepřáli. Dnes by se asi divili...

(tes)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1827554
DnesDnes40
VčeraVčera969
Tento týdenTento týden1009
Tento měsícTento měsíc17988

Partnerské weby