Historie Třeboně je dlážděna jmény slavných alchymistů, kteří ve zdejším rožmberském paláci a klášteře po generace hledali kámen mudrců, elixír věčného mládí i zlato.

A nebyli to jen muži, jako například Daniel Prandner, Václav Lavín, Bavor Rodovský z Hustiřan nebo

Petr Hlavsa z Liboslavi, neboť v raném novověku, v éře renesance, se už ženy naučily prosazovat. O výrobu zázračných lektvarů a hledání bohatství se také pokoušela alchymistka Salomena Schneiplflugová. V éře pobělohorské zde zkoumal přírodní i astrální tajemství další význačný alchymista své doby - Němec Kollart z Pasova.

Mágové, špioni a čarodějové

Asi největší věhlas si při pokusech o vytvoření alchymistického Velkého díla získal anglický čaroděj, mág a alchymista John Dee. Pro jeho věhlas ho zde nechal bádat (a štědře ho platil) Vilém z Rožmberka celé dva roky mezi lety 1586 - 88, a to přesto, že milého Angličana dal císař Rudolf II. vypovědět z Českého království.

V roce 1588 se v Třeboni objevila další veleznámá alchymistická tvář, mág a špion Ferdinanda II. Edward Kelly. Bydlel na zámku nad horní branou naproti pivovaru a podařilo se mu získat svými nekromantickými pokusy přízeň Viléma z Rožmberka natolik, že ho odměnil hradem Libeř a několika přidruženými vesnicemi a statky.

Poklad našel sám Petr Vok

Nejen mágové a alchymisté patří k Třeboni. Neodmyslitelně se k ní, stejně jako ke všem sídlům Rožmberků, váží pověsti a legendy o zjevení Bílé paní. Rodové rožmberské strašidlo, za svého života paní Perchta z Rožmberka, se podle důvěryhodných svědectví zjevovalo nejvíce na zámku, a pak v Dlouhé chodbě místního archivu, který dodnes skrývá prakticky neznámé alchymistické rukopisy. Zmiňuje ji mimo jiné Bohuslav Balbín ve své knize Miscellaneich, kde píše o zjevení Bílé paní během dětství Petra Voka. Když pak nechal šlechtic zbourat zeď, kde ji jako malý kluk viděl zmizet, nalezl za ní poklad stříbrňáků. Bílou paní měl spatřit minimálně jednou i sám Balbín.

Kromě paní Perchty v Dlouhé chodbě narazil kronikář také na ducha svého starého předchůdce Břežana, který pro své pozemské hříchy neměl klidu ani po smrti a musel za nocí otvírat a zase zavírat zásuvky v třeboňském archivu.

Krčínův ďábelský pomocník

Tajemná ovšem Třeboň není jen na povrchu, ale i pod zemí. Stejně jako v řadě dalších jihočeských a moravských míst se i tady pod městem rozkládá bludiště podzemních chodeb, ve kterých se to jen hemží záhadnými světly, poklady a duchy nešťastníků, kteří do něj vstoupili a zem se za nimi navždy zavřela. Jedna z těchto chodeb vede i pod velkým rybníkem Svět. Dodnes se z ní zachovala část, začínající v Zelenkově mlýně na západ od hráze.

Další třeboňská pověst vypráví, že se za bouřlivých nocí na hrázi mezi rybníky Kaňov a Rožmberk prohání přízrak obávaného rožmberského regenta Jakuba Krčína z Jelčan. Krutý velmož jede zahalen do černého pláště na dvoukoláku taženém šestispřežením černých kocourů a z očí mu šlehají plameny. Jede na schůzku s ďáblem, protože v Třeboni se dodnes věří, že pokud chtěl Krčín stihnout za svého života všechny své rybníkářské plány, musel se dát do spolku s peklem. Lucifer ho proto při stavbě Zlaté stoky zapřáhl do pluhu a milý Krčín musel orat a orat. Když jednou, stalo se to v lese Hrádeček, Krčín už málo táhl, švihl po něm ďábel bičem tak, až ho o něj zlomil. Zbytek tedy zlostně zahodil a z něho pak vyrostl velký dub. Dodnes se tomuto místu říká U dračího dubu.

Ďábel se angažoval i při stavbě rybníka Rožmberka. Když jeho hráz stále propouštěla vodu, trhlinu nešlo nijak ucpat a hrozilo, že se roztrhne, poradil čert Krčínovi, aby do tělesa hráze zaživa pochoval prvního chudáka, který půjde kolem. Smutný primát pak získal místní třeboňský žebrák, a tím byla míra Krčínových hříchů završena.

Faktem ale je, že od těch dob hráz Rožmberka drží a nepoškodily ji ani opakované velké povodně v pozdějších letech.

Petr Blahuš