Ivan Mládek věnoval jihomoravskému Znojmu rým, kterým ho pasoval do role destinace pijáků ušlechtilého moku ze sladké révy. Kdyby se pak vypravil ještě za blízkou hranici, tak by pravděpodobně viděl dvojmo dolnorakouský Retz. A určitě by opojného zážitku

nelitoval.

Unikátní větrný mlýn

Města Znojmo a Retz mají mnoho společného. Oba sousedé jsou navzájem provázáni hlavním silničním tahem i železnicí. Za napoleonských válek, kdy se v červenci roku 1809 odehrála krvavá bitva u Znojma, posloužil Retz jako lazaret pro zraněné vojáky. Z obou měst je to jen kousek cesty k výjimečným krásám Podyjí, o jehož ochranu se po obou stranách hranice stará národní park. Ale první vyslanci vzácné přírody se již hrdě ukazují bezprostředně za okraji zástavby obou sídel.

Stoupám mezi vinohrady k dominantě a symbolu Retzu – historickému větrnému mlýnu. Nynější zděná podoba památky pochází z půlky předminulého století. Zdejší mlýn patří mezi jediné dva objekty tohoto druhu, které jsou v Rakousku pořád schopné provozu.

Počátkem května nízký útes před hospodářskými budovami mlýna hýří modrofialovými variacemi kosatce nízkého. Zde též začíná krátká cesta k blízké kalvárii. Ta zosobňuje mimořádně zdařilé zapojení barokního duchovního umění do prosluněné krajiny. Tady doopravdy člověk hluboce cítí přítomnost posvátného místa, doprovázenou dalekým rozhledem. Až se poutníkovi vůbec nechce pokračovat dál.

Osobité kouzlo vřesovišť

Dalším unikátním fenoménem, společným pro předěl nížiny a pahorků Českého masivu, je ostrůvkovitý pás vřesovišť táhnoucí se od Znojma k Retzu. První polštáře vřesu spatřuji ihned vedle kalvárie. Avšak ohromné vřesoviště se rozprostírá na protilehlém vysokém návrší Gollitsch. Sem se vydá pouze zlomek návštěvníků Retzu. Škoda. Dechberoucí výhled a vyprahlá pustina, kde z polštářů vřesu vystupují izolované skalky a osamělé roztroušené borovice, v sobě chová osobité kouzlo. To vyvrcholí počátkem září, kdy ji rozkvetlý vřes zahalí do narůžovělého šatu.

V radnici je ukryta bomba

Pozitivní náboj rovněž přinese procházka městečkem. Krásné utajené zákoutí přede mnou nečekaně vyčaroval komplex dominikánského kláštera, obklopený zbytkem městského opevnění se strohou kamennou baštou - pozdější obytná stavení tu byla zabudována do někdejší obranné zdi. A bývalý hradební příkop se rázem změnil na oázu voňavých zahrádek protkaných ovocnými stromy. Zatímco z jižní městské brány zůstalo dochováno strohé torzo, které bylo posléze odstřiženo od průchozí komunikace, severní Znojemská brána se pořád hrdě vypíná vzhůru k nebi. Trochu stranou se schovává nevýrazný a mírně zanedbaný zámek. Naopak centrální náměstí ihned uhrane několika přednostmi. Za časů monarchie mu prý náležel primát největšího tržiště Rakouska. Teď návštěvníkům naservíruje obrovský počet nevšedních pamětihodností. Tady se hodně vybočuje ze zaběhlých norem. Počínaje nepřehlédnutelným pranýřem, solitéry bohatě zdobených barokních sloupů či kašnami. Jim pak nastavují blahobytné zrcadlo vyšperkované měšťanské domy. Ty o oko příchozího navzájem soupeří jemnými sgrafity či rozličnými konturami vysokých štítů.

Rodinu kuriozit zastupuje budova staré radnice, která silně evokuje kostel. A opravdu, stará radnice původně plnila funkci svatyně.

Interiéry neobyčejné budovy stále tají vyšperkovanou kapli a dobovou sněmovní síň. Mě současně zaujala kovová puma, snad letecká, instalovaná do výklenku u venkovního schodiště. Pokoušel jsem se o ní zjistit podrobnější informace, ale bez výsledku.

Miliony litrů vína v podzemí

Poslední dobře patrnou zajímavost náměstí tvoří atypický renesanční palác, později pojmenovaný dle kupecké rodiny Verderberů. Architektura rezidence nese prvky čistého benátského stylu. A navíc palác zastává úlohu neformální brány, poněvadž klenutým dolním průchodem ústí na náměstí přístupová cesta od Znojma.

Zdaleka nejlákavější atrakce Retzu je zvenčí takřka sotva patrná - opatrně ji signalizují kamenné průduchy vystupující nad dlažbu náměstí. Pod ní se rozbíhá ohromný labyrint chodeb největšího historického vinného sklepa Rakouska. Během 18. století tam nejúspěšnější místní vinařská firma uchovávala přes dva miliony litrů skvělých produktů okolních vinic. Klíčový účel sklepa se dodnes nezměnil. Nepatrný díl mamutího systému podzemních prostor byl zpřístupněn veřejnosti. Skutečná délka chodeb, jejichž nejstarší úseky spadají hluboko do středověku, přesahuje délku dvaceti kilometrů. A vyvrcholení prohlídky zákonitě náleží degustaci.

Jakub Hloušek

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1995446
DnesDnes396
VčeraVčera821
Tento týdenTento týden1217
Tento měsícTento měsíc15062

Partnerské weby