Vysoko nad slovenským Záhořím se na skalních útesech Malých Karpat pyšně tyčí zbytky Plaveckého hradu. Jeho historie a legendy skrývají drama srovnatelné s Homérovým eposem Ilias. Hrad byl postaven před rokem 1273 jako součást pásu

pevností, které měly zabezpečit hranice Horních Uher před Čechy. Střežil pusté a nebezpečné pohraniční pásmo Záhoří, které Maďaři schválně násilně vystěhovali a učinili je „mrtvým územím nikoho“, aby ztížili přístup do nitra Slovenska. Žily tu jen skupiny vyzvědačů a pozorovatelů z řad podrobených národů - Sikulů, Pečeněhů a Kumánů. A právě podle posledních z nich, vysokých a blonďatých válečníků, kterým místní začali říkat Plavci, hrad dostal své jméno.

Hrad nechal rozbořit císař

Stejně jako většina ostatních hradů kolem Váhu zažil Plavec v průběhu staletí řadu majitelů. Z nich vyniká jak známý Matouš Čák, tak Zikmundův nohsled Ctibor ze Ctibořic, kterému se ve své době říkalo „celého Pováží pán“. V 16. století byl Plavec, coby majetek jedné z nejbohatších rodin v Evropě, německých Fuggerovců, posílen novými hradbami a dělovými baštami podle návrhu věhlasného Albrechta Dürera. Ani další zesilování hradeb však hrad neuchránilo před Rákócziho muži, kteří ho obsadili na počátku 18. století. Proto byl v roce 1706 císařským vojskem dobyt a rozbořen. Ještě předtím, konkrétně 27. prosince 1607, se ale Plavec stal dějištěm dramatu, které jako by se inspirovalo Homérovým eposem Ilias o desetiletém dobývání Tróje řeckými nájezdníky.

Pomsta krutého hraběte

Petr Bakič, majitel Řádu zlatých ostruh, na Plavec s pomocí podplaceného služebnictva a nálože střelného prachu unesl Zuzanu, manželku majitele holíčského hradu Franze Révaye. Ačkoli spor hrozil přerůst ve válku, bylo nakonec manželství nešťastné Zuzany a krutého Révaye z Holíče úředně rozvedeno. Zdálo se, že láska obou milenců bude naplněna. Podle legendy se však hrabě Révay nehodlal s takovou veřejnou potupou smířit a objednal si na Petra Bakiče nájemného vraha. Měl jím být Sršeň, jeho nejlepší lučištník. Aby ho k vraždě donutil, dal Révay uvěznit jeho mladou ženu. Sršeň však úkol splnit nechtěl, neboť Révay byl ke své ženě na rozdíl od Petra Bakiče velmi krutý, a proto střelil do okna Bakičovi šíp s listinou, ve které ho varoval, ať se ukryje v hradu. Chtěl se pak vymluvit na to, že se mu Bakiče nepodařilo objevit.

Jenže dlouhé čekání hraběte Révaye rozzuřilo a dal nejprve zavraždit Sršňovu ženu a pak poslal na svého soka jiného zabijáka. Kulku mířící na Bakiče ale srazil nešťastný Sršeň, který se právě dozvěděl, co se stalo s jeho ženou. Ještě předtím než zemřel, stačil najatému zabijákovi šípem prostřelit hrdlo.

Nešťastný lučištník byl pochován poblíž hradu v dutině vykotlaného dubu. Místní lidé tomu místu nedaleko keltského oppida Pohanská dodnes říkají Sršňův dub.

(bla)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1991294
DnesDnes660
VčeraVčera824
Tento týdenTento týden2314
Tento měsícTento měsíc10910

Partnerské weby