Po celé 19. století se srbské území proměnilo na bratrovražedné kolbiště, kde si navzájem vyřizovali účty Karadjordjevićové s Obrenovići. Tehdy se národ rozdělil do dvou nesmiřitelných táborů. A souboje mezi příznivci obou mocných rodů doprovázely nelítostné krvavé šarvátky, podlé intriky i extrémně kruté

tresty pro poražené.

Mementem temné éry se stala zlověstná Gurgusovačka kula – kamenná tvrz a nehostinná věž, jejíž jméno ještě dlouhá léta vyvolávalo husí kůži. Tyčila se na plochém vyvýšeném návrší položeném ihned nad centrem města Gurgusovac. To ale budete dnes v mapách hledat marně…

První jednoduché opevněné útočiště pro stráž a posádku zde během 18. století zbudovali Turci. O něco později, konkrétně roku 1842, pak v Srbsku, které tenkrát setrvávalo na pozici široce autonomního knížectví uvnitř Osmanské říše, vyvrcholila vzpoura části domácí politické elity proti vládě knížete Mihaila Obrenoviće. Vzbouřenci dosáhli úspěchu, Mihailo opustil Srbsko a odešel do exilu. Tam se posléze připojil ke svému otci – legendárnímu vladaři Milošovi Obrenovićovi. Ten už uprchl dříve.

Obávaná hrobka živých

Uvolněný knížecí trůn získal Alexandr Karadjordjević. Bezprostředně po uchopení moci se takzvaní ustavobranitelé rozhodli exemplárně potrestat příznivce svržené dynastie. Vzápětí byla strážnice nad Gurgusovcem zadaptována na bytelný žalář. Tady v kobkách temnice za otřesných podmínek přežívali odpůrci Karadjordjevićů. Po neúspěšných kontrapovstáních se jejich řady znatelně rozrůstaly. Všichni vězni na vlastní kůži okusili, jaké je to živořit v celách či kasematech tvrze Gurgusovačka kula.

Například komandant-serdar Jovan Mićić trýznitelům nabízel celé svoje obrovské jmění za pouhou jednu nakládanou papriku. Avšak se zlou se potázal. Jeho osud se zde naplnil, jak předpověděl známý lidový věštec Miloš Tarabić. Komandant Jovan Mićić tady v důsledku strastiplného týrání a hladu zemřel. A stejně dopadli mnozí další vězni.

Pochmurné masivní věži nad Gurgusovcem se začalo říkat „hrobka živých“.

Nečekaný obrat

Jenže nevyzpytatelné soukolí dějin se o něco později paradoxně otočilo opačným směrem. V průběhu podzimu roku 1858 zachvátila autonomní Srbsko nová politická krize. Tu tradičně doprovázely hromadné nepokoje. Uprostřed totálně vyhrocené atmosféry sněm bez jakékoli diskuze sesadil knížete Alexandra a nazpět povolal matadora srbské scény – knížete Miloše Obrenoviće.

Staronový panovník ještě před triumfálním návratem do Bělehradu nejprve navštívil Gurgusovac, kde se dočkal vřelého přijetí. Tady bezodkladně nařídil zapálit a rozbořit Gurgusovačku kulu. To se událo 17. ledna roku 1859. Pro věčnou připomínku rozkazu knížete ke zničení symbolu zla, příkoří a utrpení byl Gurgusovac od oné chvíle přejmenován na Knjaževac. Tak se nazývá dodnes. A Gurgusovačka kula si postupem času vydobyla výstižné označení „srbská Bastila“.

Spleť záhadných katakomb

Z proklínané temnice se do současnosti dochoval krátký úsek původní hradby, ale podzemí areálu pořád tají neprozkoumanou spleť záhadných katakomb. Následně byla na půdorysu areálu opevněné věže postavena přízemní kasárna, která po nedávné rekonstrukci tvoří komplex vyhrazený pro kulturní účely. Přesto u fragmentu hradby vládne tísnivý dojem. A ten je v přímém rozporu s malebnými domečky někdejší staré knjaževacké čaršije, respektive historického řemeslně-obchodního centra rozestřeného podél nábřeží Svrljiškého Timoku. Dodejme, že Knjaževac leží poblíž bulharské hranice a tvoří východisko do srbské části pohoří Stara Planina.

Text a foto: Jakub Hloušek

Planety radí i varují

Předplaďte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Domeček zdraví

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1683705
DnesDnes224
VčeraVčera1169
Tento týdenTento týden4920
Tento měsícTento měsíc16413

Partnerské weby