Žádná postava světových dějin není tak vzrušující jako Ježíš Kristus. Co nového lze o jeho osobě ještě napsat, když informace po tisíciletí přináší Nový zákon a Evangelia a potvrzují nálezy starověkých svitků? Budeme-li se fenoménem „Ježíš“ zabývat hlouběji, zjistíme, že kolem jeho osoby je řada nesrovnalostí a mýtů, což může svádět k

 

pochybnostem. Když půjdeme opravdu do důsledků, možná dojdeme k základní otázce: Na jakých základech vlastně vůbec stojí velká náboženství, která po tisíciletí ovládají lidskou civilizaci a mnohdy radikálně formují dějiny? Odpovědi na tyto otázky nabízí kniha autora bestsellerů Franka Fabiana. Bez servítků odhaluje manipulační techniky, které lidstvo provázejí od jeho počátku až do dnešních dnů a které se projevily i na vytváření „legendy o Ježíši“. Přináší i svědectví o „největším tajemství Stvoření“, které bylo velkými církvemi po věky skrýváno před lidstvem, protože tušení o jeho existenci by vážně ohrozilo jejich pozici v historii.

Frank Fabian, žijící na Floridě, poskytl Spiritu exkluzivní rozhovor:

V těchto dnech vám vychází v České republice již čtvrtá kniha. A vzhledem k jejímu tématu asi nejkontroverznější. Možná vyvolá bouřlivé reakce, protože polemizuje o existenci po tisíciletí uznávanéhoo a respektovaného symbolu – Ježíše Krista. Netajíte se názorem, že kolem jeho osoby církev vytvořila sofistikovaný systém dezinformací. Nemáte obavu, že narazíte?

Ne, nemám strach. Dovolte ironickou poznámku: Není to samotná Bible, která říká, že právě „pravda osvobozuje“? Ano, jsem si dobře vědom, že tato kniha je velmi kontroverzní, ale v žádném případě nemá za úkol zlehčovat respekt k jakékoli víře. Úplně na rovinu musím říci, že jako historik dokonce uznávám křesťanství, protože přineslo civilizaci do západního světa. Mnozí křesťané, mniši či kněží výrazně přispěli ke vzdělanosti lidu, pomáhali chudým a nemocným. A deset přikázání napomohlo k tomu, že se lidé snažili vyhnout hříchům – jakými jsou vražda, loupež atd. Takže to ode mě možná zní divně, ale jsem fanouškem křesťanství. Navíc znám řadu křesťanů, které velmi respektuji.

Při čtení vaší knihy mě napadlo, že máte vlastně k Bohu obrovskou úctu. Ale zřejmě vám vadí, že někteří církevní činitelé a lidé v průběhu věků pojem „Bůh“ zneužívali...

Buddha kdysi řekl, že nemá smysl diskuze o zásadní otázce, zda Bůh existuje či nikoli, protože nikdo nezná spolehlivou odpověď. Všichni zde mají právo na vlastní názor. Já osobně si myslím, že Bůh existuje, nejsem vůbec ateista. Ale mohu to dokázat? Samozřejmě, že ne. Líbí se mi v této souvislosti tvrzení Voltaira, který kdysi řekl: „Pokud víra v Boha zabránila jen deseti vražedným zločinům, pak věřím v Boha.“

Druhou část knihy věnujete Pythagorovi. Většina z nás zná ze školy pouze Pythagorovu větu. Ale právě on jasně definuje největší tajemství Stvoření, které církve ukrývaly, protože jinak by přišly o možnostmanipulace s masami. Toto tajemství pochopil a šířil i Ježíš, což se duchovním s ryze světskými zájmy moc nehodilo…

Ano, Pythagoras je jedním z nejvíce opomíjených filozofů moderní doby. Ale nikdo nebyl ve starověku populárnější a respektovanější. Bojoval za etiku, morálku, elementární lidskou slušnost, respektoval ženy, život obecně. A hlavně hledal osvícení a moudrost. Jistě se mnou budete souhlasit, že jakkoli zní tyto pojmy jako klišé, jsou to stále základní kameny civilizované společnosti. Každá společnost, která tyto atributy opomíjí, vrací se ve svém vývoji zpět. Ve skutečnosti se Pythagorejci a Ježíš ve svém poznání a učení v mnoha ohledech shodovali.

Nebyly to po celá staletí právě církve, které lidstvo od Boha odvracely a zkomplikovaly mu cestu k pochopení božství?

Je to paradox. Církve se snažily osobovat si „pravdu“ tak dlouho a tak urputně, že ji postupně ztratily. Celkově to lze shrnout takto: Na vrcholu každé filozofie a náboženství vždy najdeme toleranci, někde úplně vespod nesnášenlivost, pověry a tmářství. Zároveň by se každý člověk měl učit respektovat každé náboženství. Proto je nutné zůstat vždy na tom pomyslném vrcholu. Jen z vrcholu jsme totiž schopni patřičného rozhledu, vidíme větší kus krajiny a nebe od obzoru k obzoru. Ze zabahněného dna úzké průrvy nespatříme krajinu vůbec a z nebe jen úzký proužek.

LENKA STRÁNSKÁ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2166211
DnesDnes117
VčeraVčera563
Tento týdenTento týden2011
Tento měsícTento měsíc12387

Partnerské weby