Skutečný Betlém je zcela jiný než ten, který si sami stavíme z papíru nebo dřevěných sošek pod vánoční stromeček. Zatímco u nás je zima a sníh, ve skutečném Betlémě začíná jaro. Za celá tisíciletí se toho v této biblické krajině moc nezměnilo. Můžeme tam vidět pestré směsice davu lidí a tytéž osly a jednohrbé velbloudy připomínající

poušť.

V tomto srdci křesťanství v okruhu několika kilometrů se nacházejí těsně vedle sebe křesťanské chrámy, mohamedánské minarety a kláštery. Na každém kroku zde poutník nalézá památné místo, k němuž se váže tisíciletá pověst, všude zde domorodci nabízejí cizincům suvenýry v podobě křížů, medailonů a růženců z perleti, korálů, kostí a dřeva. Ale je zde ještě něco, co láká cizince do Betléma. Jsou to jeho ženy. Betlémské ženy jsou velice ztepilé a krásné. Ze starých sutin a ze všeho kolem zde vane zvláštní kouzlo, z něhož vyzařuje fluidum podivné vůně Orientu, jež dodává Vánocům na jihu zcela jiný ráz.

Škoda, že u nás upadají některé krásné vánoční tradice v zapomnění. Jsou vlastně jakýmsi pokračováním starých římských Saturnálií, kdy lidé vzpomínali starého zlatého věku za vlády Saturnovy. I naši pohanští předkové oslavovali v době nynějších Vánoc slunovrat. Slavnost však měla ráz čistě náboženský. Krásné staré zvyky a obyčeje mají hluboký význam a člověku je vnukla sama příroda. Podvědomé uctívání světla a tepla a strach před ničící zimou byly jistě výsledkem dlouhého pozorování střídání ročních počasí a s tím spojených jevů. Nejhlubší význam mělo Slunce, mocný zdroj světla, tepla a životní radosti vůbec.

U starých germánských národů se rovněž slavil slunovrat. To všemocný Wotan se vracel s družinou dobrých bohů a s celou armádou dobrých duchů do germánských lesů, žehnaje zemi. V zimě kralovali zlí bohové jinovatky a ledu, kteří ničili všechen život na zemi. Po dvanáctidenní větrné smršti přijížděl Wotan na bílém koni, kopím přemáhaje zimní bohy, po jeho boku paní Perchta, žehnající pole a za nimi všichni dobří bohové. Se světlem se vracel život, na počest Slunci byly zpívány zbožné pohanské písně, zapalovány ohně na výšinách, přinášeny oběti. Byl zabit velký vepř a Germáni vesele hodovali. Při hostině hrály velkou úlohu jablka a ořechy, první zasvěcené bohyni Freye, druhé Donarovi, oboje symboly plodnosti a života. U krbu se honosil bohatě vyzdobený vánoční strom. Radost se projevovala vzájemnými dary. O půlnoci 25. prosince se nabírala voda z posvátných pramenů a kropil se jí byt. Od 25. prosince do 6. ledna se oslavovalo světlo.

(vel)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2098960
DnesDnes92
VčeraVčera552
Tento týdenTento týden5942
Tento měsícTento měsíc20746

Partnerské weby