V roce 1256 byli poprvé bratři Rudolf a Bedřich z Rodensteinu uvedeni v listinách jako majitelé hradu. Ten byl založen pro členy jedné rodové linie, která měla původně své sídlo v obci Crumbach v oblasti Franků. Název hradu patrně vychází ze skutečnosti, že byl nově postaven na místě lesa, jenž byl krátce předtím vymýcen. Také

dřívější hospodářský dvůr hradu spravoval poměrně málo polí a luk v údolí, a tak představuje typický „vymýcený hrad“ (Rodungsburg).

Rodenstein stál v nevýhodné poloze, v horské stráni pahorkatiny natočené proti jihozápadu, proto byl z hlediska zvýšení obranyschopnosti ve skále vylámán příkop. Jen horní části zdí zříceniny, jak se zjistilo při restauračních pracích, jsou ze žulového lomového kamene.

Ve sklepení věže byl vodní mlýn

Kolem poloviny 14. století bylo při částečném odprodeji hradu šlechtickému rodu z Katzenelnbogenu uvedeno, že hrozí zřícení obvodové hradby. Při této stavební fázi hradu vznikly dvě branské věže v prostoru předhradí, které měly nároží zpevněny pískovcovými bosovanými kvádry. Dodnes se lépe zachovala západní věž s lomeným vstupním obloukem brány a obdélníkovým výklenkem pro padací most. Věž se nazývala také Mlýnská (Mühlturm), protože se v pozdější době zazdila brána a v jejím sklepení bylo zabudováno mlecí zařízení na vodní pohon.

Předposlední majitel Adam z Rodensteinu a jeho rodina zemřeli kolem roku 1635 na mor a hrad pak již nebyl obýván. Sice přečkal bez úhony třicetiletou válku, ale v roce 1640 došlo ke zřícení části stavby. Poslední z rodu pánů z Rodensteinu Jiří Bedřich, který zde na hradě však nesídlil, zemřel v roce 1671 a majetek přešel na lankraběte Ludvíka VI., jenž se nesnažil hrad dále udržovat. Teprve od konce 18. století byla zřícenina několikrát restaurována.

V roce 1936 byly částečně odkryty a stavebně zajištěny základy. Dnes stojí vedle zříceniny hradu, na místě původního hospodářského dvora, restaurace a penzion.

Přízrak z Odenwaldu

O hradu Rodensteinu existuje řada legend a písní, které se rozšířily hlavně v průběhu 19. století. Pojednávají o neviditelném vojsku, které táhne odsud k Schnellertsu, o statečném šlechtici, který byl proklet, ale přesto vstal z hrobu, aby varoval obyvatele před blížícím se drancujícím vojskem. V roce 1816 se mezi lidmi rozšířila kniha s názvem Hradní strašidlo na Rodensteinu, známé ze středověkých písní jako zemské strašidlo Odenwaldu. Některé z pověstí se váží i k blízké skále Wildweibchenstein, ze které skočila do propasti zdejší šlechtična, aby unikla sňatku s tyranem. Měla se zde pak zjevovat v podobě sovy, která varovala nevinné vesničany i pocestné před nebezpečím.

Text a foto: Petr Šafránek

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2045405
DnesDnes40
VčeraVčera993
Tento týdenTento týden2937
Tento měsícTento měsíc19758

Partnerské weby