„Skoro každý má nějakou závislost“, říká diagnostička a terapeutka Eva Jungová. „Mají různé podoby a zasahují tedy i do různých oblastí života. Setkala jsem se před lety s mužem, bylo mu kolem padesátky, který měl vtipnou průpovídku: ‚Já mám tak strašně rád tu svou závislost na své nezávislosti.´Co tím myslel? Závislost na

nezávislosti v jeho podání znamenala, že závislá a tedy finančně a majetkově zafixovaná, na něm bude jeho partnerka, aby si on si mohl dělat, co chce, užívat si podle svého a bez ní. Ovšem obecně vzato je tento případ trochu atypický, protože muži se závislých žen spíše bojí. Každopádně, když mi teď někdo řekne, že nemá žádnou závislost, vyvolá to na mé tváři úsměv a hned se ptám - a co vaše závislost na vlastní nezávislosti?“ (smích)

Proč vlastně vznikají závislosti?

„Vezmeme-li jako příklad závislost na dobrém pití a jídle, ta vzniká tím, že člověku v dětství něco chybělo. Poměrně často si rodiče díky pamlskům a dobrotám děti takzvaně kupují, dobroty fungují jako omluva či úlitba. Jindy nakupují dětem čokoládové tyčinky a další sladkosti jen tak, aby jim udělali radost. Neuvědomují si, že rovněž pokládají základy závislosti, z níž se těžko utíká. Zbavit se jí není jednoduché a děti ji často v dospělosti přenášejí do svých rodin. Zaměříme-li pozornost na pití, alkoholismus, tak tato závislost vzniká kvůli necitlivosti jednoho z rodičů. Buď dítě vidí, jak někdo z rodiny pije, nebo se mu rodiče nevěnují, odmítají ho. Proto pak v období puberty začne pít, je to útěk od pocitu, že je nechtěné, nedoceněné. Gamblerům pro změnu chybí racionální pohled na život. Každý občas zkusí takové to sázkařství, ale pokud mu propadne, poškozuje svou roli v životě i rodinu.“

Tyto závislosti jsou spolu s kouřením a drogami obecně asi nejznámější, ale je také mnoho jiných...

„Setkala jsem se například se závislostí na čistotě. Je hodně specifická a nemusíme si jí všimnout dlouhý čas. Jeden člověk si každou půlhodinu myl ruce. Nejhorší období prožíval, když pracoval na úřadě. Kdokoli přišel, podal mu ruku a on neskutečně trpěl. Lidé s touto závislostí ztrácejí osobní kontakty, okolí je nechápe. V jejich dětství mohly být nastaveny přísné parametry - museli se hned umýt, když se umazali, okamžitě převléknout a podobně. V tom případě matka péči o čistotu překompenzovala. Hygiena byla u ní na prvním místě a vychovala neurotika. Naopak ale mohou někteří jedinci vyrůstat i v nehygienickém a extrémně špinavém prostředí, proto v dospělosti špínu nesnášejí. Méně známou je také závislost na postavení. Jsou lidé, kteří mají stanovený finanční strop a ani v životní nouzi pod něj nepůjdou. Lidově řečeno - za nějakých 15 000 hrubého ani neotevřou oči. Nenastoupí prostě do zaměstnání, které je finančně degraduje. Projevuje se obvykle u lidí, jejichž rodiče byli chudí, případně si zakládali na vysokoškolském titulu. S tím může souviset i závislost na vzdělání, kterou trpí takzvaní věční studenti. Mají už doktorát a stejně pořád něco studují. Některým z nich bylo totiž vtloukáno do hlavy, že musí být hodně vzdělaní, jinak jsou k ničemu. Bývají pak jako chodící encyklopedie, přesto pořád nespokojení s tím, co umějí, čeho dosáhli. Je za tím nedostatek sebevědomí, který jim brání nastudované vědomosti zúročit. Tito lidé jsou ukřivdění, samotářští, věčně jen hudrují a velice často z jejich úst uslyšíte slovní obrat kdybych…

Nebo lze zmínit závislost na pěkném oblečení. Tu má mnoho žen, jejichž matky dbaly na módu. Leckdy bez značkového oblečení neudělají ani krok, i kapesníky chtějí mít od nějakého módního guru.“

Jak je to se vztahovými závislostmi, které jste v podstatě zmínila už v úvodu?

„Není neobvyklé, že se lidé potkají, zamilují a následně setrvávají ve vztahu, ačkoli nefunguje. Jako důvod bývají nejčastěji uváděny děti nebo strach zůstat sám. Pokud vztah udržují jen kvůli dětem, může to být v pořádku za předpokladu, že o tom děti vědí a tedy chápou, že se k sobě rodiče chovají chladněji. Ale obvykle je důvodem udržování vztahu právě nějaká závislost. Třeba na opečovávání, komfortu, financích... Lze ovšem definovat i zvláštní závislost mezi rodiči a dětmi, jde o takovou tu opičí lásku. Bývá to především doména dcer a otců. Matky pro změnu bývají závislé na tom někoho z rodiny ovládat, komandovat.“

Vrátíme-li se k partnerským vztahům - co když někdo o trvalejší vazby vůbec nestojí?

„Pak bývá závislý na vášních, touhách, sexu. Střídá partnery, posiluje si tím své ego. Tuto závislost mívají muži, kteří vyrůstali v neúplně rodině, kde otec nefiguroval. Jsou to v podstatě ‚mamánkové‘, kteří nejsou schopni partnerského vztahu a vytvářejí si jen sexy vztahy. Střídají partnerky jako ponožky, jak se říká. A to už je závislost, která by se měla léčit, protože člověku ničí vztahy s okolím i zdraví.“

Jak nebo čím se závislost léčí?

„Je to hodně specifické, léčba může být psychologická i přírodní. Pomoci může psychoterapie, aromaterapie, akupunktura, ale také masáže a bylinné směsi. U každého je postup individuální, nicméně základem je vždy odhalení skutečné příčiny závislosti. Bez toho nelze bloky a negativní emoce odbourat, zůstávají v nevědomí a člověk dál musí pořád něčím kompenzovat svůj stres.“

Lucie Zemanová

Kontakt: www.evadiagnostika.cz

Planety radí i varují

Předplaďte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Domeček zdraví

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1726668
DnesDnes894
VčeraVčera1133
Tento týdenTento týden4526
Tento měsícTento měsíc23186

Partnerské weby