Říká se mu také mořská nebo alpská jahoda. Tento zvláštní středomořský keř, který si podle plodů často pletou se stromem liči, se nazývá planika velkoplodá. Překrásně zbarvené červené plody podobné obrovským jahodám nádherně voní, avšak téměř se nedají jíst. Pohádkově krásný subtropický keř nikdy neopadává a navíc je neskutečně

mrazuvzdorný. Vydrží teploty do -5°C a vyšlechtěn je v našich klimatických podmínkách až do -16°C!

„Ovoce z tohoto stromu nemá žádnou hodnotu,“ prohlašoval už starořímský učenec Plinius starší. „Dá se jíst, ale jen jednou!“ Evidentně se však o to sám pokusil vícekrát, protože se zjevně na planiku zlobil. Za to, jak „klame tělem“ a člověk neodolá lákavému a sladce voňavému pokušení, které však ve skutečnosti téměř žádnou chuť nemá! Tvrdil, že plody zatěžují žaludek, který ho špatně tráví. A že ho přesto všichni dál považují za ovocný strom se sladkými plody. „Římané a Italikové jsou hlupáci. Vedou si svou a vůbec se nenamáhají ten keř pořádně prozkoumat. Ani když si jeho plody vloží do úst.“

A tak je planika v lidovém názvosloví dál jahodovým stromem ke zlosti seriózních vědců a botaniků. Už jen svým zjevem si vynucuje až nekritický obdiv - tvarem i barvami výrazně vyčnívá mezi ostatní středomořskou vegetací. Stále zelená a svěží po celý rok, obsypána lákavě vonícími červenými plody a na podzim ještě i smetanově bílými zvonkovými květy. Červená, zelená, bílá – barvy kvetoucí planiky připomínají barvy trikolóry italské vlajky (takže navíc ještě posvátný strom národního významu).

Plinius se však mýlil. Plody jahodového stromu mají svou hodnotu. Ačkoli nejsou nijak chutné za syrova, vyrábí se z nich výborný džem a želé. A také likér, víno a v Alpách grapa. Macerace v destilátu z vinných hroznů však trvá půl roku a spolu s citronovou kůrou, třtinovým cukrem, listy cedrátu a hřebíčkem se musí každý měsíc pečlivě kontrolovat a protřepávat.

Z květů planiky se vyrábí hořký med, v Evropě výlučně na Sardinii, kde k tomu mají včely ideální podmínky - planikové háje, dlouhé horké léto, podzimní květenství a zimní aktivitu včel. Občas se zadaří také na jihu Toskánka, protože známý je tu med z oblasti divočiny Maremma. Vůně a chuť medu je velmi výrazná, barva jantarová. Sardové ho používají při nachlazení, ulevuje zejména při kašli a zánětu průdušek. Někde si jej přidávají do kávy, protože se tak doplňují a vzájemně zjemňují dvě hořké složky. Aromatický ovčí sýr pecorino ochucený kapkou hořkého medu je delikatesa. Cena medu z jahodového stromu je však čtyřikrát až osmkrát vyšší než u ostatních medů.

Jako medonosný keř je planika známá i na Krymu a v Zakavkazsku. Na ostrově Vancouver využívají také kůru a listy k úlevě od nachlazení, žaludečních problémů, tuberkulózy a také jako součást antikoncepce. Ve Španělsku se planika dostala do městského erbu Madridu. V irské mytologii je jahodový strom symbolem moudrosti a oblíbeným místem posvátné bílé laně, která podle starodávných legend přináší lidem moudrost.

JANA ZAPLETALOVÁ

Foto: Pixabay

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2148519
DnesDnes76
VčeraVčera773
Tento týdenTento týden2787
Tento měsícTento měsíc16334

Partnerské weby