Stává se, že když to někdo přežene s alkoholem, říkáme, že „byl na šrot“. Napadlo vás jak tato fráze vznikla? Možná je to legenda, možná pravda, že to souvisí se jménem Johanna Schrotha, jehož 220. výročí narození si připomínáme. Johann Schroth se narodil 11. února roku 1798 v obci Česká Ves. Otec mu zemřel, když mu bylo

sedm let, jeho matka se podruhé provdala za sedláka Ignáce Grögera z Dolní Lipové, kam posléze rodina přesídlila. Do školy začal Johann chodit ve Frývaldově (dnešní Jeseník). Již od mládí udivoval své okolí tím, že dokázal léčit domácí zvířata a vůbec si na statku svého nevlastního otce Ignáce Grögera počínal tak zkušeně, že ten usoudil, že mu hospodářství v budoucnu předá. Předtím však musel mladý Johann narukovat na tři roky na vojnu, ale po roce se vrátil, otec totiž již na těžkou práci nestačil a v hospodářství bylo zapotřebí každé ruky. Jedno pozitivum však jeho tehdejší „povinná vojenská služba“ měla. Byl při ní totiž přidělen jako pomocník ke zvěrolékaři a naučil se tato zvířata dokonale ošetřovat. Poradil si s jejich zlomenýma nohama a zkoušel na ně svoji jedinečnou metodu, kterou si osvojil. Věřil totiž, že léčba zábaly a zápařkou nemocným zvířatům pomáhá.

Legenda praví, že se mu ve správnou dobu zjevil tajemný mnich, který mu tuto jedinečnou metodu poradil. Schrotha totiž kopl kůň, na radu onoho mnicha si prý mokré zábaly přikládal a přesvědčil se na vlastní kůži, že působí blahodárně. Posléze se stal léčitelem, i když zpočátku přispíval jen radami a do léčebných procesů nezasahoval.

Voda nebo víno?

S trochou nadsázky by se dalo říci, že Schrothovým alter ego byl Vincenz Preiznitz. Znali se již od školních let a Schroth se jako mladík zamiloval do Preiznitzovy sestry Terezie. Známost však nepřežila Johannovu vojenskou službu. Ví se, že oba pánové se rádi neměli. Nebylo to proto, že by Jonann vyčítal Vincenzovi, že Terezku neuhlídal. Důvodem byla jejich vzájemná rivalita v otázce volby léčebných metod. Zatímco Vincenz své pacienty léčil pitím studené vody a výplachy úst, Schroth to považoval za šarlatánství a v léčbě dával přednost bílému vínu. Pro většinu nemocných to bylo nepochybně trápení, protože vinné dny se střídaly s dny tzv. suchými a osmihodinové zábaly také nebyly ničím příjemným. Ale svému léčiteli věřili a není divu. Prý byli do lázní Lipová tehdy posíláni ti, které už tehdejší medicína „odepsala“. Pití vína jako léčebná metoda bylo tehdy zcela něco nového a Schrothovi vyneslo přízvisko vinný doktor, podezření z alkoholismu a nakonec i ono slavné přirovnání „být na šrot“. Jednoduché to však oba rivalové neměli. Díky svým neobvyklým metodám léčby se dostávali do křížku s tehdejšími úřady, ale například za Schrotha se jeho tehdejší pacienti postavili. Respektive odmítli proti němu svědčit u soudu, protože usoudili, že je nevinný. „Pomohl“ prý najatý informátor a Schrothovi hrozilo vězení. Nakonec se vše v dobré obrátilo a dvorní kancelář prostřednictvím dekretu udělila povolení k provozování lázeňské léčby s tím, že na něj bude dohlížet k tomu určený vystudovaný lékař. Lázně Lipová se pomalu stávaly proslulými, i když soupeření Schrotha a Preiznitze zde bylo v oněch dobách patrné a vstoupilo do dějin. Koneckonců, pacienti měli možnost volby na koho se obrátit.

LENKA STRÁNSKÁ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1917270
DnesDnes878
VčeraVčera850
Tento týdenTento týden3479
Tento měsícTento měsíc13610

Partnerské weby