Je zima, sluníčka málo, počasí tak může být pro některé jedince lehce depresivní. A právě proto je vhodný čas na výpravu za Janou Vlkovou. Je to totiž pozitivně naladěná „kytkožroutka“ a setkání s ní je plné květů, barev, vůní, ba dokonce i chutí. Jana se už léta zajímá o divoce rostoucí lesní i zahradní jedlé kvítí a býlí, experimentuje s ním v

kuchyni a pořádá kurzy a semináře pro zájemce, kteří je chtějí také poznat a případně zařadit do svého jídelníčku. Před třemi lety vydala knihu Květinová kuchařka - jedlé kvítí a býlí na vaření i zdobení a nedávno spatřila světlo světa i její nová publikace s názvem Kytky k jídlu v receptech i herbáři. Jana říká: „Rostliny mají své vlastní příběhy - od laskavého nebo jízlivého pojmenování po magické nebo léčebné účinky. Mají svá místa v osobních příbězích lidí, v jejich vzpomínkách, zejména dětství. To všechno ke mně denně promlouvá.“

Jani, experimentoval v kuchyni podobně někdo další z vaší rodiny?

„V tomto směru jsem odrodilec, maminka vařila klasicky. Experimentovala sice trochu, ale žádná taková divočina to nebyla. (smích) Pěstovala si vlastní zeleninu, ale jinak vařila víceméně podle osvědčených receptů.“

A vás k tomu tedy přivedlo co?

„Ani nevím. Možná bída? (smích) Živila jsem se jako lifestylová novinářka a ačkoli to byla krásná práce, kterou jsem neměla v úmyslu opustit, existenčně mě nezajistila. Chyběly mi finance a nezbylo mi nic jiného, než se přesunout do jiné sféry.“ (smích)

V čem je jiná vaše další knížka o kytkách k jídlu?

„Je to taková mladší a rozvernější sestřička té první. Čerpá i z rostlin, které jsou popsané v té první, jako typický mladší sourozenec využívá prošlapané cestičky toho staršího. Obsahuje popis asi stovky rostlin a více než pět desítek receptů, které jsou volnější, hravější, zkrátka ‚ulítlejší‘.“ (smích)

Je nějaký recept, který se obzvlášť povedl, na který jste pyšná?

„Moje nej? Doma mě překvapivě pochválili za recept na játrovou paštiku s nakládanými nezralými kuličkami koriandru.“

A váš osobní favorit, recept, který vás nadchl?

„Tím je recept s názvem Antidepresivní kuličky. (smích) Je to jednoduchý, ale přitom krásný recept za málo muziky, jak se říká. Často a ráda ho dělám i na workshopech. Jde v podstatě o kuličky měkkého sýru Lučina obalené v květech. Ty tomu dodají barevný a nadýchaný efekt, vypadá to prostě úchvatně.“

Byl naopak nějaký recept, který nenaplnil vaše očekávání, tedy takzvaně neprošel, do knihy se nedostal?

„To asi ne, spíš mi ještě nějaké recepty zbyly. Ty půjdou časem třeba do další kuchařky.“

Momentálně toho venku moc neroste. Co lze připravit teď, v zimě?

„Však ono to brzy začne pučet, už jsem viděla rašit primulky. Jinak moje oblíbená zimní ‚legrace‘ je pečení v kulinářském seně, tedy v usušené trávě s lučním kvítím. Do druhé kuchařky jsem zařadila například celer pečený v tomto seně, inspiroval mě fakt, že se kolem mě vynořila spousta veganů a vegetariánů. Peče se celá bulva zabalená v seně, nádherně to voní a pečený celer je moc dobrý.“

Když jste zmínila vegany a vegetariány, patříte k nim také? Rekrutují se „kytkožrouti“ jen z jejich řad?

„Ale vůbec ne. (smích) Nejsem vegetarián a i v nové kuchařce jsem si maso dopřávala. Mám tam maso na kosti, kachničku, k velikonoční tabuli mohu doporučit pečeni - jehněčí kolínka na divokém česneku s černobýlovým špenátem. V rámci zimních receptů jsem vyzkoušela a zařadila také pečené uzené vepřové koleno s lichořeřišnicovou hořčicí, to je také velká dobrota.“

Plánujete už nějaké jarní aktivity, tedy výpravy za jedlým kvítím a býlím se zájemci do přírody?

„Budu nadále vyrážet i po Praze a okolí do volné přírody, ale v loňském roce se mi podařilo získat zahradu v zahrádkářské kolonii a začala jsem budovat přírodní zázemí, kterému vzletně říkám Výukové centrum jedlých květů. Snažím se tam nashromáždit jedlé kytky, mám tam svůj sektor nazývaný plevelárium. (smích) Od loňska jsem tam toho stihla hodně, letos už to bude k návštěvám, nebudu závislá na tom, kde co roste a nemusím mít strach, že mi louku někdo poseká a zkříží mi plány. (smích) Pro opravdu velké nedočkavce chystám na začátek března seminář ve skleníku, který patří dodavateli jedlého kvítí pro špičkové pražské restaurace. Každopádně plán akcí bude průběžně aktualizován na webových stránkách www.kytkykjidlu.cz.“

Lucie Zemanová

DODATEK

Recept: Antidepresivní kuličky

Potřebujete: 250 g čerstvého sýru (Lučina), ½ lžičky soli, 1 lžičku drceného kmínu, 1 sáček slaných sušenek jako podklad. Na obalení květy chrpy modré, měsíčku lékařského, aksamitníku rozkladného, yzopu lékařského, cibule kuchyňské (rozebrané na korunní lístky a jednotlivá kvítka) a kulinární popel (z kulinárního sena a odpadu z aromatických bylin, které se nechají shořet v kovovém kbelíku nebo na starém grilu).

Postup: Sýr rozmělněte v mističce vidličkou, zamíchejte do něj sůl a kmín. Následně ze směsi v dlaních tvarujte kuličky. Kvítka a popel nasypte do samostatných mističek a kuličky v nich obalujte. Podávejte na minisušenkách jako luxusní aperitivní chuťovku.

Tip Jany Vlkové: Recept má nekonečné množství variant podle právě dostupných květů. Hodí se pro něj nejrůznější druhy z čeledi hvězdicovitých, protože mají dostatečně velké a barevně zajímavé jazykovité květy. Další studnicí inspirace mohou být rostliny z čeledi hluchavkovité. Šalvěje dodají kuličkám kromě sytě modré barvy i zajímavé chuťové tóny. Pokud po receptu zatoužíte v zimě, dá se kouzlit i s nasušenými květy. A místo čerstvého sýru lze použít třeba měkký tvaroh, který je však vhodné nechat před noc vykapat v plátýnku.

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1950577
DnesDnes159
VčeraVčera940
Tento týdenTento týden1930
Tento měsícTento měsíc20232

Partnerské weby