Míša Mašková vnímá auru a rozumí léčivým kamenům. Především však dělá andělské meditace či terapie a maluje andělské a energetické léčivé obrazy, jejichž prostřednictvím se snaží pomáhat všem, kteří to potřebují. A když se na její obrazy podíváte, skutečně vnímáte světlo a určitou náladu - energii, která z nich proudí. Pokud si však

představujete Míšu jako něžnou a tichou éterickou bytůstku, budete zklamaní. Je to energická mladá žena s příjemně altovým hlasem a nakažlivým smíchem, která se občas ráda projede i na motorce. Je zkrátka svá, ale v její společnosti se každý cítí moc dobře. A kdo je senzitivnější, možná v její blízkosti na okamžik zaznamená i zvláštní závan těžké vůně květů, na kterou lze narazit v kostelech. To když kolem projdou andělé, s nimiž je Míša ve spojení.

Na naše setkání se přihrnula jako velká voda. Opravdu moc nepřeháním, protože venku začalo zrovna pořádně pršet. A její úvodní slova byla: „Budeme si tykat, ne?“

Míšo, jak jsi se dostala k andělským meditacím, k malování léčivých a andělských obrazů?

„Teď už jsem přesvědčená, že každého z nás to k nějaké práci směruje odmalička. Člověk si mnohdy ale neuvědomí, že mu život do cesty posílá lidi, kteří ho formují a někam postrkují. Jako malá jsem byla hodně citlivá a také nemocná, maminka už nevěděla, co se mnou. A tak mě vozila nejdříve po doktorech, pak hledala pomoc u léčitelů. Díky tomu jsem se dostala ke Zdeňce Ďáskové, kterou andělé začali vést a učit různé techniky po prožitku klinické smrti. Poznání, které předává dál, se liší od toho, co se leckde prezentuje. Jí vděčím a stále děkuji za mnohé. Pod jejím vedením jsem totiž na sobě začala pracovat, prostřednictvím meditací jsem si čistila, co bylo třeba. Za osm let jsem se toho od ní a postupně i od andělů naučila hodně, přesto mám dojem, že jsem pořád na začátku. (smích)

A malování? K tomu jsem měla vztah vždycky. Od první třídy jsem chodila do základní umělecké školy a i později jsem si říkala, že bych se mu chtěla věnovat. Jenže znáte to, od okolí jsem si vyslechla, že se tím neuživím. Rodiče mi radili, ať jdu studovat jazyky, když mi jdou. A tak jsem je poslechla, ale nakonec stejně skončila u toho, co je nejspíš mým posláním. (smích)

Když se mi vloni v srpnu ukázal anděl a řekl mi, že začnu pracovat s lidmi, byla má reakce jednoznačná: ‚A jak asi? Nic neumím. Jsi normální?‘ Ale on jen pokrčil rameny a odešel. Nepřikládala jsem tomu důležitost, nicméně postupně se to začalo skládat samo. Byla jsem požádána o namalování obrazu pro kamarádku a napadlo mě, že bych ho mohla zkusit namalovat na míru. Tedy aby nesl zcela konkrétní energetický otisk pro danou osobu. Už jsem věděla leccos o energii, napojení, a rozhodla jsem se namalovat anděla, když už jsem na ně naladěná. Ten obraz byl dárek k narozeninám a odstartoval spoustu dalších. Rozjelo se to najednou strašným tempem. Na facebookové stránce jsem po měsíci měla místo 250 fanoušků několik tisíc lidí, kteří mi psali, jak jsou ty obrazy úžasné, co z nich cítí. Tři dny jsem z toho nespala, byla jsem trochu v šoku, ale měla i obrovskou radost. A tu mám pokaždé, když vidím, jak moje práce někomu pomáhá. Zároveň s tím si uvědomuji, že nesmím ztrácet pokoru, jinak se to ‚kouzlo‘ vytratí. Každý totiž máme i duchovní ego, a když to přeroste anděla, co se stane? Anděl řekne - tak si to dělej sám.“ (smích)

Když maluješ obraz někomu takzvaně na míru, co o tom člověku potřebuješ vědět?

„Vím, že se často malují obrazy třeba podle data narození, ale tohle já neřeším. Pro mě je nejdůležitější vidět oči.“

Takže je nutné osobní setkání?

„Stačí mi fotografie. Ale jak se někomu podívám do očí, a to i při terapiích či meditacích, je tam napojení. Vidím, kde má problém, co řeší, cítím jeho emoce. Maluji ale, jen když mám dobrou náladu, aby byl obraz takový, jaký má být, aby měl energii a nesl poselství, které má. Člověk si musí dávat pozor na to, co z něj jde, když maluje. Má-li někomu pomoci, nelze malovat na povel, nelze z toho dělat byznys. Proto jsou teď také čekací doby na obraz zhruba dva roky.“

Vím, že vidíš i auru...

„Jasně, a když jsem ji viděla poprvé, byla to legrace. Nudila jsem se ve škole, sledovala učitelku. A jak tam stála a vykládala cosi před bílou tabulí, začala zářit. Trochu vytřeštěně jsem koukala, co se to děje. (smích) Potom už se mi stávalo běžně, že jsem třeba rýsovala a vnímala zelenou záři svého růžového pravítka. Růžová barva má totiž zelenou auru. Ale že to vnímám dobře a že lze v auře mnohé přečíst i o zdraví, to se mi potvrdilo až v momentě, kdy k nám přišel na návštěvu soused. Viděla jsem na jeho energetickém obalu čtyři černé skvrny. Řekla jsem to jen mamce, nijak jsem to v tu chvíli neřešila. Za týden jsem se ale dozvěděla, že má rakovinu plic. Ani teď lidem neříkám, co vidím. Snažím se je navést, nasměrovat k jejich problému, pomohu jim najít jeho příčinu, ale vyřešit ho musí sami.“

Co se týká meditací a terapií - podle čeho volíš téma a jak se na ně připravuješ? Máš k tomu třeba nějaký osobní rituálek?

„Nic takového. Nic nechystám předem a ani meditace vědomě nikam nesměruji. Vedou mě andělé. Já se jen musím naladit, soustředit se, nacítit. A než začnu, musím vědět, že tam andělé jsou, že je mám za sebou. Postaví se do rohů a místnost je tak chráněná. V tu chvíli vím, že můžeme začít. Když je andělů hodně, tuším, že meditace bude náročná, že se něco bude čistit a že to bude silné. Jednou už se mi ale také stalo, že andělé najednou odešli. Trochu mě to vyděsilo. Zbyl tam jen jeden a povídá mi: ‚To je v pohodě, mají nějaký sněm.‘ (smích) Tak jsem čekala, lidem vysvětlovala, že si musíme dát pauzu, než se vrátí, a pak se jelo dál. Meditace a terapie dělám vždy jen pro omezený počet účastníků, aby se to dalo zvládnout, abych se jim mohla věnovat i individuálně. Jak už jsem ale zmiňovala, za nikoho nic nedělám, ani nemohu, andělé mi to nedovolí.“

Lze vysvětlit, jak zjistíš, co komu chybí, co ho trápí? Říkala jsi, že ti stačí pohled do očí...

„Během terapií a meditací, když slyším intuici a svého anděla, dokážu se naladit na anděla člověka před sebou a od něj mám další informace. Anděl ví, co si duše má řešit, vidím pak její reinkarnační plán, vidím její historii a minulé životy. Pokud mi tedy někdo řekne, že má paniku z davu a neví proč, mně se to přehraje před očima jako film. Vím, že ho třeba ušlapali, ale vůbec mu to nenutím. Naopak, řeknu mu, ať zavře oči a ptám se, co ho napadne jako první, co vidí a tak dál. Musí na to prostě přijít sám, jinak by se mu sice ulevilo, ale potíže by se vracely. Jsem si vědoma odpovědnosti těm nahoře a vím, že nesmím zasahovat do lidských životů a osudů přímo. Rady musí jít jen přes jejich anděla, můj rozum tam nemá co dělat. Se zkušenostmi a praxí mi přicházejí do cesty těžší a těžší zkoušky, setkávám se se závažnějšími problémy. Pracuji i s lidmi, kteří mají psychické potíže, jsou na antidepresivech. Na nich je nejvíce vidět, jak se jim uleví, pročistí se jim oči.“

Vidět anděly, auru - nepřipadáš si výjimečná?

„Mně to přijde normální.(smích) Pro všechny z nás platí, že jsme na jedné planetě, na stejné úrovni, nejsem jiná a nestojím výš. Nikdo není osvícený. Trvalo mi roky, než jsem se naučila se svou senzitivitou pracovat. Kdysi jsem byla s mamkou na kole a míjely jsme nějakého pána. Po pár metrech jsem se ptala, jestli ho viděla také. Evidentně nechápala, o čem mluvím, takže mi došlo, že to byl duch, ale přitom se zdál velmi hmotný. Pak jsem ho viděla ještě jednou, ale to už jsem věděla, oč jde. Myslím si, že každá duše má nějaký dar, nějakou dovednost. Mnozí mají schopnost cosi na určité úrovni vnímat, ale sami si to vidění otevřít nemohou. Někomu se otevře, jinému ne. Někdo třeba projde extrémní životní proměnou, někoho k tomu přivede trauma, nehoda nebo klinická smrt. I takoví lidé za mnou pak přicházejí, chtějí poradit, co s tím, bojí se toho. Říkám jim, že je to v pořádku, že jsem také byla zoufalá. A když s tím budou pracovat, mohou to využít ve svůj prospěch. A nevěřte tomu, že bych to já teď měla tak, že sotva ráno vstanu, andělé mě přivítají a popřejí mi hezké ráno. (smích) I já mám někdy po ránu náladu pod psa, jak se říká, anděly žádné nevidím a říkám si, co zas dělám špatně...“

Na závěr se ještě zeptám, máš nějaké plány do budoucna?

„Je to pro mě teď hodně náročné, i když při malování obrazů v podstatě relaxuji. Odpočinu si od e-mailů, na které mnohdy nestačím ani odpovídat. Přesto nějaké další vize mám. Chystám pomaličku nové karty. Díky meditacím a terapiím mám zpětnou vazbu, vím, co by měly obsahovat, chci, aby byly pro každého. Lidé se díky nim ale nestanou věštci, ty karty jim mají pomoci v běžném životě. Studuji také arteterapii, tu bych chtěla zapojit do meditací. A ráda bych dělala setkání pro matky s dětmi. Maminky si občas nevědí rady s dítky, která vidí duchy a jiné bytosti. Jde mi o to ukázat jim, jak se k tomu postavit, pomoci jim ke vzájemnému pochopení.“

Lucie Zemanová

Foto: Archiv Míši Maškové

Kontakt: www.andelske-obrazy.cz, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1849418
DnesDnes728
VčeraVčera737
Tento týdenTento týden728
Tento měsícTento měsíc16636

Partnerské weby