2623lékař22Krásný muž se zasněnýma a zároveň planoucíma očima s neodmyslitelným revolucionářským baretem. To byl Ernesto Che Guevara, jak ho známe z nesčetných vyobrazení. Od jeho narození 14. června uplyne přesně devadesát let. Zemřel v nejkrásnějším

mužském věku, čtyřicátin by se dožil za osm měsíců. Na jeho osudu by se dala ověřit platnost rčení: „Kdo s čím zachází, tím také schází.“ Ernesto byl Blíženec a dá se říci, že charakteristika tohoto znamení na jeho povahu sedí dokonale. Výrazný, nepřehlédnutelný, komunikativní, neklidný a těžko vydržel na jednom místě. S nadšením diskutoval, řešil filozofické otázky. To vše se odrazilo v jeho politické kariéře.

Proslul přízviskem Che. V Argentině se používá nejen jako oslovení, ale i jako citoslovce, které znamená něco jako „hej“. A protože prý Ernesto „hejoval“ často, tak mu to zůstalo. Vzdělaní rodiče doufali, že se bude věnovat studiu medicíny. Tak se také stalo. Zároveň však, řečeno s trochou nadsázky, sál už s mateřským mlékem i levicové myšlenky. Jeho matka, Španělka Celia de la Serna y Llosa, byla totiž zapálenou „fanynkou“ Karla Marxe a Bedřicha Engelse. Z lékaře politikem? Nic neobvyklého. Zvláště u Blíženců, kteří nemají rádi nudu a stereotyp.

Popravovali jsme, popravujeme a budeme popravovat

Až do konce svého života na Che Guevaru nevzpomínal jistě v dobrém diktátor Fulgencius Batista. Právě Ernesto - lékař s hvězdou na čapce - měl největší podíl na jeho pádu po dvou letech trvající guerilové války. A jak to tak bývá, nastolování nových „pořádků“ doprovází teror. Lékař, který by měl by měl mít lidský život v úctě, se angažoval v masových popravách politických odpůrců Castrova režimu a při projevu v OSN se k tomu beze studu přiznal slovy: „Ano, popravovali jsme, popravujeme a budeme popravovat.“ Zároveň zastával i utopistickou myšlenku, že člověk má pracovat pro potěšení a nikoli pro peníze, takže jako ministr i prezident kubánské národní banky přispěl ke zdecimování ekonomiky. To bylo dost i na Fidela Castra a mezi oběma muži se rozhořely spory. Guevara se tedy rozhodl v roce 1966 Kubu opustit a napříště vyvážet revoluci všude tam, kde najde pro své ideje úrodnou půdu. Zkusil Kongo, ale nesetkal se s úspěchem. Zkusil Bolívii, a to se mu stalo osudným. Americká CIA totiž měla na Guevarovo počínání názor zcela odlišný, a tak nebránila (ba přímo to podporovala) bolivijské armádě, aby Ernesta zatkla. Tušil, že se mu okolo krku stahuje pomyslná smyčka? Vždyť dosud svým pronásledovatelům unikal a měl přitom neuvěřitelné štěstí. Možná, že věřil bolivijským indiánům, možná měl od nich nějaký tajemný amulet, který ho chránil před nebezpečím. Každopádně právě vesničané ho zradili a vydali do rukou nepřátel, 9. října roku 1967 ho ve vesnici La Higuera odsoudili k smrti. Trest na něm vykonal bolivijský voják Mario Terán.

Těžko říci, na co Ernesto Che Guevara myslel ve svých posledních chvílích. Na členy své partyzánské jednotky, kterým se podařilo uprchnout? Nebo na to, že „vývoz“ revoluce může být osudným? Pravděpodobně netušil, že se navždy stane populární ikonou revolucionářů a mnoho lidí na celém světě bude napříště hrdě nosit trička s jeho portrétem.

(les)

Foto: Pixabay

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1969418
DnesDnes74
VčeraVčera798
Tento týdenTento týden3555
Tento měsícTento měsíc15023

Partnerské weby