2824staro1Tváře lidí fascinovaly už Babyloňany a staré Egypťany, přičemž ve staré Číně se čtení tváří před více než dvěma tisíci lety vyvinulo v pomocnou disciplínu medicíny. Ve starém Řecku se studium fyziognomie začalo rozvíjet někdy ve 3. století před naším

letopočtem. Později, ve středověku, se zkoumání fyziognomie spojovalo se čtením z ruky a s astrologií. Tuto tendenci lze vysledovat v mnoha fyziognomických dílech. Mnohem později, v roce 1586, sepsal neapolský učenec Giovanni Battista della Porta (1538 - 1615), známý jako velekněz fyziognomů, dílo De humana physiognomia. Della Portovi následovníci čerpali materiál právě z této knihy, která obsahovala cenná osobní pozorování a dokládala rovněž encyklopedickou znalost klasických textů.

Co prozradí tvář?

Jedním z významných následovníků byl švýcarský fyziognom Johann Kaspar Lavater, který žil v letech 1741 až 1801. Jednalo se o vůbec nejslavnějšího fyziognoma své doby. Podle tváří lidí dovedl velmi úspěšně určovat jejich povahu a předvídat jejich budoucí osudy. Jeho dílo Physiognomische Fragmente, vydané v letech 1775 až 1778 a přeložené do mnoha jazyků, zůstávalo důležitým pramenem studia fyziognomie po celé následující století. Dodnes se o Lavaterově čtení tváří zachovala jedna historka, která vypráví o tom, jak jej vyhledala jistá pařížská dáma, která se s ním přišla poradit o své patnáctileté dceři. Lavater ale odmítl vyjádřit svůj názor a místo toho jí zaslal dopis se žádostí, aby ho otevřela až po půl roce. Za pět měsíců děvče zemřelo. Zoufalá matka se pak z Lavaterova dopisu dozvěděla, že mu dokonalé rysy a pravidelnost dívčiny tváře prozradily, že do šesti měsíců zemře.

Vzezřením se zabýval i Darwin

Italský antropolog Cesare Lombroso (1836 - 1909), zakladatel kriminální antropologie, analyzoval fyziognomické rysy téměř šesti set zločinců. Jeho názor, že určité fyzické rysy člověka vždy korespondují s určitými duševními úchylkami, však nepřežil moderní výzkum. První, kdo studoval, jak se na vzezření lidí i zvířat projevují emoce, byl Charles Darwin. V roce 1872 stanovil obecné zákony, které určují vzezření jedinců v celé živočišné říši, a vytvořil tak zvláštní odvětví komparativní biologie.

Počátkem 20. století zkoumal spojitost mezi lidskou tváří a charakterem francouzský lékař Claude Sigaud se svým žákem Louisem Cormanem. Založili morfopsychologii - experimentální a analogickou metodu studia tváře založenou na biologických zákonech a přímých pozorováních. V dnešní morfopsychologii zkoumají lékaři a psychologové lidský temperament z hlubší perspektivy a berou v úvahu různé faktory, jež mohou ovlivnit chování člověka a jeho povahu, jako je rodinná anamnéza, podnebí, výživa a výchova.

Lékaři zkoumají charakteirstické rysy

I když tradiční fyziognomie stále vzbuzuje podezření ze šarlatánství, nelze starobylou představu, že vnější podoba člověka nějak souvisí s jeho povahou, zcela zavrhnout. Třebaže nebylo dosud prokázáno, jak a do jaké míry se tato souvislost naplňuje, embryologické a genetické výzkumy potvrzují, že ve vývoji tváře hrají geny klíčovou úlohu. Například je známo, že Downův syndrom vždy vyvolaný chromozomální aberací má jasnou vazbu na specifické rysy obličeje, především kulatou tvář a charakteristické zvrásnění očních víček. Nakonec je třeba přiznat, že v případech abnormálního psychosexuálního chování a nejrůznějších nervových a duševních poruch pátrají i dnešní lékaři vždy po nápaditých fyziognomických rysech.

(kov)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1874964
DnesDnes297
VčeraVčera1029
Tento týdenTento týden4607
Tento měsícTento měsíc17535

Partnerské weby