0738krvava 1Ve zříceninách skoro 700 let starého hradu Libštejn nad Berounkou se dodnes ukrývá velký poklad. Důvodem, proč doposud nebyl nalezen a vyzvednut, je to, že je střežený hned dvěma přízraky - zakletým duchem hradního pána a

zdejší Bílou paní. Oba zde kdysi zavraždil soused, pán na hradě Krašov, a jejich těla pak byla vhozena do hlubokých libštejnských sklepů. Kosti obou zavražděných zde mají být dodnes, i když jejich duše osvobodil až po skoro 250 letech rolník jménem Klouz - potomek z jejich jedenáctého kolene.

Jiná verze strašné rodové tragédie hovoří o tom, že před mnoha staletími vyoral na poli pod hradem čeledín Toník obrovský kámen. Pod ním našel rytíře ve zrezavělém brnění s přilbicí a chocholem na hlavě a zčásti ulomeným mečem, potřísněným zaschlou krví. Přízrak se mu představil jako libštejnský pán, který právě zde porazil v bitvě svého krašovského souseda, dobyl jeho hrad a zajal jeho ženu a sedm dětí. Všichni skončili v hladomorně, takže i když krašovský hrabě za pár týdnů dobyl svůj hrad zpátky, byli už mrtví. O několik let později, v odplatě o Velikonocích, Krašovský pán lstí dobyl Libštejn, ale v souboji ho libštejnský pán probodl. Dal se na útěk, ale byl dostižen zbrojnoši svého soupeře a zabit. Mrtvola libštejnského pána skončila nakonec zasypaná v hladomorně a jeho duch proto žádal rolníka, aby jeho kosti vykopal a důstojně pohřbil. Řekl mu, že se mu zase zjeví o Velkém pátku a splní-li mu jeho přání, bohatě se mu odmění.

Chasník strašlivý děs nevydržel

Tak se i stalo. Rytíř v osudný den požádal Toníka, aby ho následoval do tmy - nesměl se ale ani jedenkrát ohlédnout, ať se bude dít cokoli. Brzy přišla bouře, při které se k Toníkovi ze všech stran natahovaly ohnivé ruce, před sebou viděl vytřeštěné zakalené oči a kameny se valily přímo proti němu. To nejhorší ho ale teprve čekalo, když za krkem ucítil horký dech a uslyšel strašlivé sípání. To už nevydržel, ohlédl se a v tu chvíli zaburácel hrom a on ztratil vědomí. Probral se až druhý den v poledne v blízkosti Libštejna a první, co uviděl, byly rytířovy smutné oči. Duch ho požádal, aby o všem pomlčel celý rok do příštích Velikonoc, kdy by svůj pokus mohl opakovat. Pak zmizel.

0738krvava 5Šťastný konec

Za rok se vše opakovalo, ale tentokrát dojeli po hrůzyplné cestě až k hradu a rytíř zavedl Toníka do hladomorny, kde se bělala hromádka kostí. Čeledín je všechny do jediné posbíral a na rytířovu žádost je zakopal venku pod křížem. Svou práci skončil přesně o půlnoci, kdy pod hrad dolehl zvuk zvonů ze sousední vesnice Robčice. Rytíř ho podaroval pytlem zlaťáků a rozplynul se. Za získané bohatství si pak Toník postavil kousek pod hradem chalupu, oženil se a žil šťastně až do smrti.

Strašidelný soud duchů

Zatím posledními, kdo se o vyzvednutí hradního pokladu pokusil, byli tři sousedé z libštejnského podhradí. Vydávali se sem několik let opakovaně za sebou, vždy o postní pátek, a modlili se uprostřed bývalého hradního nádvoří. Třetí rok se jim během modlitby zjevil náhle obrovský přízrak - duch rytíře v brnění - a vyzval je, aby ho už nerušili z jeho klidu. Není třeba dodávat, že trojice hrabivců vzala nohy na ramena a už se nikdy na hradě neukázala.

Ani v samém závěru existence hradu v 16. století se mu nevyhnulo utrpení. Od roku 1571 patřila pevnost nad Berounkou cizákovi Floriánu Gryspeku z Gryspachu, který byl velmi krutý. Za to si jeho duši vzal do pekla samotný ďábel. Od té doby se podle místní legendy zjevuje každých deset let na hradě o červnovém úplňku množství přízraků. Jedná se o soud duchů lidí, kterým za jejich života hrabě Gryspek nějak ublížil. Zjevení se ve svých starodávných oblecích shromáždí kolem ducha hraběte, jenž je oblečený do roztrhaných cárů kajícnické košile a upoutaný na kládách ve tvaru ondřejovského kříže.

Foto: Petr Blahuš a Pixabay

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1993124
DnesDnes224
VčeraVčera801
Tento týdenTento týden4144
Tento měsícTento měsíc12740

Partnerské weby