Jak moc jeJsem pragmatik, a protože se delší čas pohybuji mezi ezoteriky, myslela jsem si, že už mě jen tak něco nepřekvapí. Jenže profesionální mentalista a hypnotizér Jakub Kroulík mě, a nejspíš i mnoho dalších lidí, kteří se zúčastnili jeho přednášky v pražské Lucerně, vyvedl z

omylu. Poznání, jak snadno je zmanipulovatelná lidská mysl, včetně mé vlastní, mě nejdříve pobavilo, pak i trochu vyděsilo. A jak by ne, vždyť toho lze přece i zneužít...

Do prostor Kina Lucerna jsem vstupovala bez jakýchkoliv očekávání. Pohodlně jsem se usadila na své místo a hlavou mi prolétla myšlenka, že se Jakuba musím zeptat, zda i tlumená hudební kulisa, která mi připomínala motiv hrací skříňky, jenž se neustále dokola opakuje, je volena záměrně, má nějaký účel. Po Jakubových úvodních slovech o hypnóze jsme si pak všichni v sále na vlastní kůži vyzkoušeli, jak to funguje.

„...Postavte se a uvolněte mysl. Zvedněte lehce ruce před sebe, držte je ve vzdálenosti 30 – 40 centimetrů, dlaněmi k sobě. Představte si, že je mezi nimi pevný bod a soustřeďte se na něj. Zavřete oči. Ruce jako by byly spojeny provázkem, jsou k sobě přitahovány velmi silně, jako dva magnety, až se nakonec v místě pevného bodu střetnou...“

Třebaže jsem si myslela, že bych nebyla dobré „médium“ reagovaly moje ruce podle Jakubových pokynů, aniž bych na to měla nějaký vliv. Rozesmálo mě to. Ale přiznávám, že jsem pak při druhém podobném pokusu, během něhož si Jakub vybíral lidi na pódium, takzvaně fixlovala. Párkrát jsem otevřela oči a sledovala, co se kolem děje. Většina lidí na Jakubův hlas a jeho instrukce živě reagovala a následně byla mírně v šoku podobně jako předtím já. Nicméně lze říci, že si přednášku spojenou s besedou všichni v hledišti i následně na pódiu užili a domů odcházeli zrelaxovaní a v dobré náladě.

Jakube, jak byste charakterizoval pojem hypnóza?

„Hypnóza je změněný stav vědomí vytvořený sugescí. Jedná se o přenos vůle z hypnotizéra na hypnotizovaného.“

Jak moc je 1Jak dlouho už se jí věnujete, jaké byly vaše začátky?

„Hypnóze se věnuji přes deset let. Vybral si mě jeden mistr, pan Holub, který mi dal příležitost učit se u něj. Mé začátky byly pomalé, zejména kvůli velkému důrazu na etiku, kterou pan Holub měl a ve mně dál pěstoval. Dodržovat etiku je podle mě nejdůležitější charakteristikou dobrého hypnotizéra. Pan Holub mě posílal i na doplňující semináře k jiným odborníkům, do zahraničí, abych mohl své vědomí a poznání o hypnóze zasadit do co nejširšího kontextu.“

Experimentoval jste s hypnózou v rámci svého poznání? Zkoušel jste i věci, které na pódiu při přednáškách nepředvádíte?

„Samozřejmě. Na pódiu ukazuji hypnózu na lidech, které potkáváme poprvé, maximálně podruhé. Na přednáškách jsou proto, aby zažili něco zajímavého, ne abych na nich něco testoval. Nevím, kde mají hranice komfortu, takže ukazuji jen základní fenomény, jako třeba zákaz mluvení, zapomenutí jména a přejmenování, ztuhnutí na místě a rozkývání, smích a pláč, zamilování a nechuť. S médii, s nimiž pracuji v soukromí, jdeme mnohem dál. Například určím osobu, kterou nemohou vidět, a pak jim ji zmaterializuji. Takže třeba vidí jen levitující předměty, které daná osoba drží.“

Co se týká přednášky v pražské Lucerně - výběr místa byl náhodný, nebo pro vás má specifický význam?

„Před devadesáti lety měl právě v prostorách Kina Lucerna přednášku Erik Jan Hanussen, jedna z velkých osobností hypnózy. Ač se s tímto mužem rozhodně ideologicky neshoduji, jako odborník oceňuji jeho hypnotizérský um.“

artificial intelligence 3382507 960 720K čemu se podle vás dá využít hypnóza? Hovořil jste o „zapomenutí jména“, lze se s její pomocí zbavit třeba nějakého traumatu?

„Z neurověd víme, že náš mozek je komplexní síť. Pokud si to představíme vizuálně, traumatický zážitek je snůška mnoha uzlů, které propojují určitou část sítě. Udělat dlouhodobou ‚objížďku‘ kolem těchto uzlů, tedy zapomenout traumatický zážitek, by se mohlo zdát dobrým řešením, ale jen krátkodobě. Efekt, který by to mohlo mít na celý systém, se totiž nedá předvídat. Rozhodně tedy ‚zapomínání‘ traumatického zážitku není zdravé. Naopak, člověk musí na sobě terapeuticky pracovat a uzly rozmotat s tím, že samozřejmě existuje možnost, že se nerozmotají všechny. To je ovšem práce pro psychologa, ne-li psychiatra. Zbavení se následků traumatu je dlouhodobý proces, doporučuji dávat si pozor na všechny, kteří nabízejí rychlá řešení. Tím ukazují jasnou neznalost fungování lidské mysli a svou neodbornost. To, co mě vidíte dělat na jevišti, jsou efekty, které slouží pro demonstraci fenoménu, nikoli pro terapeutické změny. Co změním, to vrátím. Samozřejmě se s hypnózou dají odbourat různé neduhy či přetvořit určité myšlenkové vzorce. Například když moje reakce na stres je začít se přejídat sladkým, dá se tento vzorec přetvořit na ‚mám stres - půjdu se projít‘. Jak ale vidíte, je to přetvoření vzorce chování důsledku, s příčinou se musí člověk svěřit do odborné péče.“

Má i hudba ve stylu hrací skříňky, která zněla v sále před akcí, specifický význam, nebo je jen pro efekt?

„Lidé přicházejí na mé přednášky v různém rozpoložení, s jinými pocity. Hudba má do jisté míry slaďující efekt a zároveň slouží jako podkres pro dotvoření atmosféry příjemného zážitku.“

Jak moc je 2Podle čeho, jak si vybíráte lidi, které zvete na pódium?

„Vybírám si jedince, u nichž vidím, že jsou otevřeni tomu prožít něco nového, kteří první zážitek s hypnózou berou jako pozitivní překvapení. Nikdy si nevybírám osoby, u nichž vnímám strach či chuť si zasoupeřit, tedy ukázat kdo s koho. Chci, aby lidé odcházeli z mých besed a přednášek s novými znalostmi a dobrým zážitkem, což se nepovede, když prohrají v ‚souboji‘.“

Překvapily vás někdy reakce účastníků přednášky?

„Baví mě reakce lidí, kteří přijdou s tím, že hypnóze nevěří. Toto stanovisko je samo o sobě úsměvné. Hypnóza je regulérně vědecky popsaný fenomén, není to Ježíšek. Samozřejmě, zdaleka o jejím fungování vše nevíme, ale co víme, máme podložené a naše znalosti o ní jsou čím dál tím lepší. Pak mě překvapuje i ten druhý extrém - kolik lidí má hypnózu spojenou s regresní terapií a údajnými minulými životy. Vím, že jsou lidé, kteří tvrdí, že jsou terapeuti a sugestivně vkládají svým klientům falešné vzpomínky. Netušil jsem, že se na každé besedě potkám minimálně s jednou osobou, která si tím prošla. Musím říci, že jednání těchto ‚terapeutů‘ je silně neetické, když neřeší následky, které to může na jejich klienty mít. Například během jedné přednášky se osobě v publiku v mysli vyvovaly tyto falešné vzpomínky a měla záchvat. Za svou praxi jsem se potkal už s tolika Kleopatrami, Napoleony a Césary, kteří byli všichni stejně skálopevně přesvědčení, že jsou těmi pravými. Kromě osobních dojmů ale neexistuje žádný důkaz o existenci minulých životů. Regrese je podkládána jen dojmy a to často ještě velmi neuměle. S nedostatkem zodpovědnosti a etiky, kterými se někteří regresní terapeuti vyznačují, a s jejich zneužíváním změněného stavu vědomí mám velký problém.“

Stalo se někdy během přednášky při praktických ukázkách něco, s čím jste nepočítal, co jste naprosto nečekal?

„Stav osob, které mám na pódiu, mám neustále pod kontrolou. Jinak to ani nejde. Občas mě ale překvapí jejich kreativita. Na nedávné přednášce jsem zadal médiím na pódiu, ať si představí, že se dívají na svůj oblíbený film a stávají se jeho součástí. Jeden pán začal dělat pohyby, které by se daly označit za onanující. Jeho prožitek jsem, v rámci zachování dekóra, přerušil. On tvrdil, že se díval na mašírování Četníků ze Saint-Tropez. Nejsem si tím ale jist.“ (smích)

Bude vaše přednáškové turné nadále pokračovat, plánujete je i na rok 2019?

„Ano. Poptávka je velká. Momentálně jsou v jednání další přednášky v Praze, Příbrami, Ostravě, Kyjově a v Luhačovicích. V Praze to ovšem už bude v akademickém prostředí, nepůjde o tak slavnostní večer, jakým byla Lucerna.“

Neuvažoval jste, že byste třeba pro zájemce dělal výukové kurzy - semináře - hypnózy?

“Rozhodně ne. Kurzy vytvářejí mylnou iluzi, že jimi stačí projít a člověk najednou umí vše, co je potřeba, stane se hypnotizérem. Jsem zastáncem staromilského pohledu na věc, že je nutné se do hloubky a všestranně učit, poctivě a zodpovědně trénovat, obzvlášť co se týká něčeho, co v neumělých rukách může napáchat škodu. Ideální je, pokud si vás vyhlédne nějaký mistr, odborník, na základě vašich osobních kvalit, a předá vám své zkušenosti, pošle vás za dalším vzděláváním. Vím, jak vypadají absolventi různých kurzů hypnózy, kteří si své znalosti nijak dále nedoplňují. Jak se říká, oni nevědí, že nevědí. A tento systém není něčím, čeho bych se chtěl účastnit. A koneckonců, k tomu, aby byl hypnotizér opravdu dobrým, je třeba i talentu. Jak říkají umělci, 10 % je talent a 90 % je píle. Talent sám o sobě nestačí, ale píle bez talentu vás dokonalým také neudělá.“

Lucie Zemanová

Foto: Archiv Jakuba Kroulíka a Pixabay

Kontakt: www.hypnotizer.info

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2011617
DnesDnes235
VčeraVčera727
Tento týdenTento týden1697
Tento měsícTento měsíc7942

Partnerské weby