0108tajemství 1Do podzemí prastarého křižáckého hradu Šobak, zvaného před více než 900 lety také Krak de Montreal, se dodnes odváží málokdo. Podle staré legendy, která má základ ještě v době, kdy kraji vládli křižáci, se v nitru hory pod hradem a v jeho podzemí skrývá děsuplný

džin, který každého nevítaného návštěvníka, jenž pronikne do jeho temné říše, roztrhá. Pověst měla pravděpodobně odradit saracénské špehy, kteří pátrali po zdroji křižácké vody, bez níž by byl pád hradu jen otázkou pár dní. Je zvláštní, že ani dnes se do podzemí nesmí a lidé se tam bojí i jen nakouknout. A přitom stačí tak málo - přelézt zábranu a začít sestupovat po pískovcových schodech dolů, do tmy a horka. Ano, horka, protože čím hlouběji klesáte do nitra hory, na které byl hrad v roce 1115 vybudován, tím více teplota stoupá. O síle legendy a pověrčivosti lidí svědčí i to, že ještě před 10 roky se archeologové, kteří začali tuto jordánskou památku rekonstruovat, báli sestoupit níže než ke stopadesátému schodu. Délka schodiště je 375 schodů a teprve pak odvážlivec stane na konci chodby v místech, kde dodnes ze skály do štoly prosakuje slabý pramen vody.

Královský hrad Šobak

Hrad Šobak, jak zní jeho arabský (jordánský) název, nechal postavit jeruzalémský král Baldwin I. po té, co prošel celým dnešním jižním Jordánskem až k pobřeží Rudého moře a v roce 1116 dobyl muslimskou Akabu. Hrad vznikl na strategickém místě, na vysokém kopci ovládajícím starou poutnickou stezku mezi Jeruzalémem, Medinou a Mekkou, a obchodní cestu z Egypta do Sýrie. Původně se mu na královu počest říkalo Krak de Montreal nebo Mont Royal. Z výšky skoro sto metrů shlíží už téměř tisíc let na planiny Moab a Edom. Ty byly ještě před sto lety zalesněné a svěží díky ovocným sadům, čemuž se ovšem dnes při pohledu na polopoušť už ani nechce věřit (zdejší lesy byly vyklučeny Turky před I. světovou válkou kvůli stavbě jediné jordánské železnice). Hrad zůstal v majetku jeruzalémských králů jen do roku 1142, kdy se stal součástí Zajordánského panství (vévodství), jehož sídlo se přesunulo do ještě silnějšího a modernějšího hradu Kerak.

Koho Saracéni k smrti nenáviděli?

Majitelem panství byl nechvalně proslulý francouzský rytíř a lupič Renaud z Chattilonu, který Krak de Montreal využíval jako základnu pro nelegální přepady muslimských karavan. Muslimové přitom měli v té době svolení putovat po zaplacení daně volně k Božímu hrobu nebo obchodovat na staré římské silnici z Damašku do Akaby na břehu Rudého moře (dnes jí prakticky věrně kopíruje Králova dálnice). Po čase, když se muslimové neodvážili na Renaudovy zajordánské hrady v odvetě zaútočit, dal tento rytíř v přístavu Akaba postavit flotilu lodí ze dřeva stromů kolem Šobaku a stal se námořním pirátem na Rudém moři. Přeplavil se pak na egyptský břeh a chtěl po souši zaútočit na srdce všech muslimů - Mekku. Tím vyvolal velkou nenávist ze strany vůdce Saracénů, legendárního sultána Saladina, který ho po jedné z bitev zajal a na dlouhá leta uvěznil.

Saladinovo neúprosné obléhání

Když pak Saladin v bitvě u Hettínu roku 1187 rozdrtil křižácké vojsko (po bitvě vlastnoručně usekl znovu zajatému Renaudovi hlavu) a dobyl Jeruzalém, přitáhla jeho armáda na jaře roku 1188 i k Šobaku - Krak de Montrealu - na Králově hoře. Obránci se však odmítli vzdát a ačkoli nebyla pevnost ještě plně dostavěná, začalo jedno z nejdelších obléhání v dějinách křižáckých hradů na Blízkém Východě. Téměř dva roky se křižáci dokázali bránit zuřivým útokům Saracénů, a to nejen díky poloze hradu, která Saladinovi neumožňovala použít jeho obávané obléhací stroje, ale také kvůli zásobě vody z tajemné a legendami opředené studniční chodby.

Sultán ocenil statečnost obránců

Obránce samozřejmě trápil hlad, a tak dokonce souhlasili s výměnou svých žen a dětí za potraviny (rodiny pak byly prodány do otroctví). Postupem času navíc začali křižáci na hradě slepnout, a to z nedostatku soli v té troše jídla, co jim ještě zbyla. Krak de Montreal padl nakonec až v květnu 1189 a velkomyslný Saladin přikázal vrátit rodiny z otroctví těm křižákům, kteří obléhání přežili. Šobak pak vůdce Saracénů věnoval svému bratru Adilovi.

Po III. křižácké výpravě, částečně úspěšné díky umění anglického krále Richarda Lví srdce, se o hrady Šobak a Kerak svedla tvrdá jednání, která nakonec kvůli neochotě Saracénů vrátit je neskončila dohodou a mírem. Naposledy byl hrad Šobak obléhán a dobyt v roce 1261 během vnitřních válek mezi muslimy, kdy skončil v rukách Egypťanů, kteří zahájili jeho přestavbu v mameluckou pevnost.

Petr Blahuš

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2148551
DnesDnes108
VčeraVčera773
Tento týdenTento týden2819
Tento měsícTento měsíc16366

Partnerské weby