0309kdo 1Říše islámu, Dar al islam, byla v 7. století obrovská. Jen tak lze vysvětlit, že na samém jejím západním konci, daleko od duchovního centra v Mekkce, se tamní islám neobyčejně přizpůsobil původním pohanským vírám a božstvům. Západní roh Afriky u pobřeží

Atlantiku, Maghrib, tedy dnešní Maroko, tak nese v rámci islámských zemí ojedinělé privilegium. Díky své odlehlosti se mu nejen prakticky vyhnula dodnes nekončící válka mezi šíity a sunnity, která jinak rozpoltila muslimský svět, ale tamní specifické přírodní, historické a společenské podmínky naklonily duchovní jednotu výrazně v neprospěch ortodoxnímu islámu, jaký třeba stále panuje v Arabském zálivu. A také ve prospěch zvláštního pojetí islámu plného maraboutů - místních svatých mužů činících zázraky (což je v ostrém protikladu se samou základní podstatou islámu).

Pán bouří a zázračný doktor

Třeba v bývalé pirátské republice Bou Regreg v Salé na dohled dnešního hlavního města Rabatu žil v 16. století široko daleko uznávaný Sidi Abdallah Ben Hassoun, kterého muslimové v Maghribu uctívali podobně, jako křesťané svatého Kryštofa. Stojí tu i typická hrobka těchto svatých mužů – maraboutů - určená pro dalšího místního zázračného muže, Siddiho Bena Achira (přezdívaného také „El Tahib“ = Doktor). Toho si zdejší piráti velmi vážili, neboť dokázal vyléčit slepotu, ochrnutí a šílenství. Jak praví stará místní legenda, dokázal také utišit v pravou chvíli moře, aby jejich lodě při návratu z pirátských nájezdů na Evropu v pořádku vpluly na rozbouřeném oceánu do úzkého hrdla přírodního přístavu. I po smrti prý schránka s ostatky El Tahiba fungovala jako bezpečný maják pro pirátské lodě nebo naopak jako falešná záchrana pro loďstvo nepřítele.

Splynutí s pohanskými rituály

Za tento jedinečný fenomén světců, maraboutů, může mimo jiné i silná tradice lidového venkovského náboženství. Lidé žijící řídce rozeseti v nedozírných dálkách Maghribu spolu s původním podrobeným obyvatelstvem do sebe evoluční cestou doslova nasáli část jejich předislámských, pro ně pohanských, zvyků a rituálů. To se konečně projevilo už o 100 let později, kdy Maghrib zachvátilo velké povstání Charidžitů, které způsobilo odtržení řady berberských kmenových království.

Bratrstva zasvěcených

V samotné lidové verzi islámu, dochované dodnes v Maroku, existují tři hlavní proudy, které mají společné uctívání těchto lokálních světců, maraboutů. Všude, kde v této zemi najdeme stát malé stavby s klenutou střechou, povětšinou natřené rituální bílou barvou, si můžeme být jisti, že stojíme před „zaouíou“ - tedy svatyní střežící hrob nějakého světce. Někteří z těchto maraboutů ale svým významem přesáhli hranice Maroka (Maghribu), což poznáme podle titulu, který ještě za svého života (nebo po něm) obdrželi - tzv. šaríf. Jedním z nejznámějších byl krutý Moulay Idrís, známý jako zakladatel marockého sultanátu. Tento muž, žijící v 8. století, svůj původ přisuzoval rodokmenem sahajícím až k Proroku Mohamedovi. Posledním proudem tohoto „lidového islámu“ byla tzv. bratrstva zasvěcených, která vznikla právě kolem svatých maraboutů, pěstovala jejich kult za jejich života a utužovala víru v jejich zázraky mezi místními lidmi. Jednalo se tedy o jakési sekty, křížence kronikářů a propagandistů a muslimskou verzi křesťanských svobodných zednářů.

Petr Blahuš

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2148551
DnesDnes108
VčeraVčera773
Tento týdenTento týden2819
Tento měsícTento měsíc16366

Partnerské weby