0749dejiny 1Anna Rosina Listhius se může svými ukrutnostmi směle měřit se známou Čachtickou paní, a v mnohém ji i předčí.

Narodila se v roce 1583 ve významné rakouské šlechtické rodině. Už jako patnáctiletá učarovala mocnému dědici uherského rodu Thurzů Stanislavovi III. natolik, že si ji tento osvícenec přes odpor své rodiny vzal na hradě Šintava za manželku. Za první čtyři roky se manželům narodily čtyři děti, ale pak se s Annou Rosini něco stalo. Začala své poddané trápit a mučit takovým způsobem, že i zamilovanému Stanislavovi nezbylo nic

jiného, než ji uvěznit. Navíc si začala hledat milence.

Některé prameny uvádějí, že strávila 15 měsíců v cele na hradě Čachtice s nechvalně proslulou Alžbětou Báthory. Traduje se, že i sama Čachtická paní rakouskou sadistku varovala před jejími krutými hrátkami s poddanými. Dodejme, že marně.

Banda „šintavských bosorek“

Když Thurzo po několika letech nechal Annu Rosinu z vězení propustit, manželka se mu za jeho velkorysost odvděčila tím, že ho zavraždila.

Během léčebné cesty do Piešťan v květnu 1625 totiž Thurzo záhadně zemřel - večer si šel lehnout a ráno byl nalezen mrtvý vedle své ženy. Ta se samozřejmě stala první podezřelou, protože měla motivů více než dost. Měla k tomu i prostředky, protože se po svém propuštění obklopila skupinou traviček a čarodějnic. Celé její bandě se na panství neřeklo jinak, než „šintavské bosorky“.

Dalším pobouřením bylo, že Anna Rosina pro svého muže veřejně netruchlila, jak se slušelo, a prakticky okamžitě se znovu vdala. I její druhý manžel, Jiří Pogrányi, ovšem za pouhé čtyři roky také zemřel. A opět za nevysvětlitelných okolností.

Teror černé vdovy

To nejhorší však teprve mělo přijít. Po smrti druhého manžela opustily dvojnásobnou černou vdovu všechny zábrany a na jejích panstvích na Seredi a Hlohovci začala pro poddané éra hrůz a teroru. Nikdo si před ní nebyl jist životem. Mučila a zabíjela kohokoli, kdo byl při jejích záchvatech zuřivosti po ruce - mladé, staré, muže i ženy.

Své oběti vědomě a dlouze trýznila na mučidlech ve sklepeních svých hradů. Při mučení se podle zápisů ve smolných knihách dostávala do jakéhosi transu, při kterém se potírala krví svých obětí.

Historikové se domnívají, že Anna Rosina trpěla epilepsií nebo schizofrenií.

Naplněné prokletí rodu Listhius

Ačkoliv o jejím řádění vědělo celé Slovensko, dokud byli jejími oběťmi „jen“ poddaní, nikdo s tím nic nedělal. Pak ale Anna Rosina, v roce 1637, sáhla i na osobu urozenou. Její obětí se stala zemanka Magdaléna Szolosi, kterou tak krutě ztýrala, že nebožka na následky mučení zemřela. V následném procesu proti sadistické vraždící šlechtičně vystoupilo na 80 svědků.

Například Pavol Takácz vypověděl, že Anna udeřila svou služku železnou tyčí do hlavy tak silně, že nebožačce doslova „tekl mozek po obličeji“.

Nakonec se jí díky obhájci podařilo prokázat „jen“ 12 vražd. I to však stačilo, aby byla odsouzena ke ztrátě majetku a setnutí hlavy. Díky protekci u rakouského císaře Ferdinanda III. byl však rozsudek změněn na luxusní doživotní domácí vězení na hradě Šintava.

Boží mlýny však alespoň trochu zafungovaly, protože do své smrti v roce 1643 byla vražedkyně svědkem toho, jak její tři synové umírají ještě před ní. A navíc bezdětní. Tím se vyplnila stará kletba jedné z jejích obětí, že za její smrt sešle ďábel na rod prokletí a on vyhyne po meči.

Petr Blahuš

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2279848
DnesDnes183
VčeraVčera780
Tento týdenTento týden4303
Tento měsícTento měsíc12097

Partnerské weby