Herodes Veliký panoval v Judeji zhruba od roku 37 před naším letopočtem. Zemřel čtyři roky před začátkem letopočtu. Nebyl to žádný beránek, spíše orientální despota. Avšak v mnoha případech osvícený, neboť obdivoval řeckořímskou civilizaci. Byl tedy k němu evangelista Matouš spravedlivý, když mu přisoudil rozkaz k vyvraždění

chlapců do stáří dvou let? Mělo se tak stát 28. prosince a do církevního kalendáře vstoupil tento den pod názvem Vraždění neviňátek.

Musíme si však uvědomit, že pokud by se tento čin udál, tehdejší historici by ho neopomenuli zaznamenat. Nikde, kromě Matoušova evangelia, o něm ale není žádná zmínka. Co se tedy dozvídáme? Herodes přijal tři mudrce, kteří se jej ptali: „Kde je ten, který se narodil jako král Židů? Viděli jsme jeho hvězdu na východě a přicházíme, abychom se mu poklonili.“ To panovníka moc nepotěšilo, dalo by se říci, že se rozpálil do běla. Následně prý uvažoval, jak tomu předejít. Matoušovo evangelium mu dává za vinu, že se rozhodl pro jistotu nechat usmrtit všechny děti mužského pohlaví. Josefovi, Ježíšovu pěstounovi, se prý ve snu zjevil anděl, který mu zvěstoval, že má vzít dítě i jeho matku a uprchnout do Egypta. Josef ho uposlechl a v Egyptě zůstal až do Herodovy smrti. Církevní prameny hovoří až o sto padesáti tisících dětských obětí. Jak šla léta, obětí ubývalo a nakonec to bylo deset až dvacet tisíc neviňátek.

Synové obětí intrik

Z dostupných pramenů se dozvídáme, že k žádnému vraždění dětí zřejmě vůbec nedošlo. Ruce od krve však Herodes Veliký bezpochyby měl. Nechal totiž odsoudit k smrti a popravit své tři syny, což je příliš i na toho největšího despotu. Co bylo příčinou a jak se to událo? Herodova manželka Mariamne s ním měla dva syny, kteří se jmenovali Alexandr a Aristobulos. Jejich nevlastní sourozenci, které měl Herodes s dalšími ženami, se obávali vlivu Alexandra a Aristobula na otce, a tak začali intrikovat. Žalovali mu, že bratři prý chtějí otce svrhnou z trůnu. Následoval krátký proces a synci byli odsouzeni k smrti hladem. Nejstarší Herodův syn Antipatros, který se na těchto pomluvách podílel, také neušel odplatě. Otec ho nejprve vyslal do Říma, ale pak mu došlo, že se stal obětí nečestné hry. Nechal tedy Antipatra odsoudit k smrti rovněž. Je toto ve skutečnosti ono „vraždění neviňátek“, které se Herodovi připisuje? Kdyby se to však událo tak, jak tvrdí ústy Matoušovými ono evangelium, proč by se o něm nezmínil historik Flavius Iosephus, kterému žádný ukrutný skutek Herodesův neušel? Bez ohledu na to, zda věříme bibli, či dáváme přednost historickému výkladu, bezpochyby byl Herodes ke svému národu neobyčejně despotický a zraňoval jeho hrdost. Dal například postavit chrám a nad hlavní vchod umístil zlatého orla, který byl symbolem římské nadvlády. Skupina mladíků na chrám vyšplhala, orla odstranila a rozbila. Výsledek? Tito židovští vlastenci byli v Jerichu za svůj čin zaživa upáleni. Král Židů však provokoval dále. Nechal postavit divadla či amfiteátry podle římských vzorů, tedy stavby, které přímo odporovaly židovskému zákonu. Není tedy divu, že jeho smrti poddaní neželeli. Ovšem na druhé straně se báli, že se vlády ujme některý z jeho synů a situace bude ještě horší. Když tehdy po Herodově smrti vtrhla římská vojska do Jeruzaléma a roku 6 našeho letopočtu se Judea stala římskou provincií, stalo se tak na žádost samotných Židů.

LENKA STRÁNSKÁ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2012342
DnesDnes274
VčeraVčera686
Tento týdenTento týden2422
Tento měsícTento měsíc8667

Partnerské weby