V červnu roku 1943 se rozhodlo na schůzce vlád USA, Anglie, Číny a Sovětského svazu, že po skončení války bude třeba pomoci postiženým zemím se zásobováním potravinami. Ihned po válce se tedy rozběhla rozsáhlá akce, zorganizovaná jako jednorázový dar spojenců, a to především ze zbylých zásob v armádních skladech USA. Celou akci

zajišťovala pro tento účel zřízená organizace UNRRA (Úřad pro pomoc a obnovu národů). Jejím prostřednictvím se začaly rozvážet materiál a potraviny.

Transporty vypravované z Francie rozvážely materiálové zásoby, naopak potraviny přivážely lodě do rumunského přístavu Konstance, kde se překládaly do vagonů těch zemí, kam zásilky směřovaly. U nás měly vlaky cílovou stanici v Praze a odtud se pak zboží rozváželo dál do jednotlivých oblastí ČSR. Denně přijížděly dva vlaky a každý doprovázelo sedm mužů ze speciální ozbrojené složky Ministerstva obchodu.

Vlastnili jsme 50 000 uzavřených vagonů, ale pro zajištění přepravy to nestačilo. Americká armáda nám proto ještě pronajala 8 000 vagonů. Vlaky se sestavovaly do souprav o padesáti vagonech a jednoho víceúčelového služebního vozu. Konec soupravy zabezpečoval signalista a brzdař v jedné osobě.

Vlakové soupravy se neustále otáčely mezi Prahou a Konstancí. Táhly je parní lokomotivy značky Consolidation, rovněž pronajaté od Američanů. Do konce roku 1945 přepravily vlaky do Prahy 800 000 tun potravin a spotřebního zboží! Měly neustále na trati nastaveno „volno“ a zastavovaly krátce jen na hraničních přechodech mezi státy, aby zloději neměli možnost je vykrást. Stálé sledování vlakových souprav na trati bylo sice obtížnější, ale dalo se dobře zjišťovat, kde se nachází, protože vlakvedoucí pravidelně podával hlášení, v němž se také uváděly záznamy o tom, když se muselo zastavit k doplnění vody nebo uhlí. Odjíždějící prázdné vlaky z Prahy měly lichá čísla, naplněné z Konstance pak čísla sudá.

Stopa skončila ve Štúrovu

Můj otec pracoval na dráze, takže byl obeznámen se zvláštním neobjasněným případem, který se tehdy v souvislosti s dodávkami od UNRRY odehrál. Psal se 14. duben 1946 a v Praze – Libni očekávali vlak číslo 28 N („N“ znamenalo naložený), ale ten stále nepřijížděl. Zpočátku to nikoho příliš neznepokojovalo, protože se občas stávalo, že někde došlo ke zdržení. Bylo jen divné, že o tom nepřicházelo žádné hlášení. Opravdový poplach nastal, když nedorazil ani v následujících dnech, ačkoli již přijely další vlaky vypravené za číslem 28 N. Po třech dnech telegramů, urgencí a pátrání vyslalo Ministerstvo obchodu do Konstance bezpečnostní komisi doprovázenou speciální skupinou Ministerstva vnitra, aby vnesly do případu jasno. V přístavu se podle písemných dokladů potvrdilo, že plně naložený hledaný vlak odjel 8. dubna 1946. Také kontroly na všech hraničních přechodech i v dalších stanicích potvrdily, že tudy bezpečně projel, a to až do Štúrova na Slovensku. Tam najednou jeho stopa skončila. Všichni si kladli otázku, jak mohl nenávratně a beze stopy zmizet vlak o padesáti vagonech s padesátitunovou lokomotivou a služebním vagonem, obsazeným patnácti zkušenými lidmi, k nimž patřilo osm mužů posádky a sedm mužů ozbrojené ochranky, připravenými na možné přepadení.

Znovu bylo nařízeno náročné, ale velmi podrobné, prozkoumání cesty vlaku jak z Prahy do Konstance, tak plně naloženého zpět od odjezdu z přístavu až do místa zmizení. Všechno snažení bylo marné, vyšetřování neodhalilo vůbec nic nového, ani neobvyklého, čeho by si kdokoli v okolí tratě všiml. Prověřovalo se několik verzí, všechny však skončily bezvýsledně a i další dny a měsíce ubíhaly, aniž se cokoli změnilo. Nikdy se neobjevily žádné části zmizelého vlaku, nikdo z jeho posádky se nevrátil domů a ani o sobě nedal vědět. Po vlaku s posádkou se doslova slehla zem a záhadný případ zůstal neobjasněn.

FRANTIŠEK JIŘÍ STROPEK

(Pokračování v příštím čísle)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1893130
DnesDnes52
VčeraVčera768
Tento týdenTento týden52
Tento měsícTento měsíc11558

Partnerské weby