Horolezci stojí na vrcholu dosud nepokořeného Matterhornu v Alpách, prvovýstup se podařil. Budou zapsáni do dějin alpinismu. Sestup jde pomalu, jsou vyčerpaní a dojde ke katastrofě. Lano se přetrhne. Nebo je někdo přeřízl? Je neštěstí na Matterhornu

náhoda nebo vražda? Kdo tragédii zapříčinil? Obětní beránek se nakonec našel. Celých pět generací se snažili potomci nešťastníka, na kterého padla vina, nalézt pravdu. Nakonec se to opravdu podařilo, ale trvalo to půldruhého století.

Vstupenka do vyšší společnosti

U myšlenky vystoupit na Matterhorn je Edward Whymper, syn londýnského tiskaře. Whymper je dobrým horolezcem, výborným malířem a nádherně skicuje. Snaží se dostat do lepší společnosti a k tomu mu má dopomoci zdolání Matterhornu. Rozhodne se spojit horolezecký talent s talentem malířským a vystoupit na dosud nepokořenou horu. A hledá dobrého horského průvodce.

Ve francouzském Chamonix se setkává s Michelem Crozem, vynikajícím alpinistou, o kterém se tvrdí, že v Alpách nepotřebuje mapu. U švýcarského hotelu Monte Rosa se k nim přidává další vynikající anglický horolezec reverend Charles Hudson. S ním i lord Francis Douglas a Robert Hadow. I oni chtějí vystoupit na Matterhorn. Zbývá už jen horský vůdce, a tím je nejlepší švýcarský průvodce Alpami Peter Taugwalder a jeho syn. Sedm statečných vyráží 13. července 1865 kolem šesté hodiny ranní k vrcholu.

Jen jeden může být první

Z počátku nejsou žádné potíže, horolezci stoupají bez lana. Přenocují ve výšce kolem 3 400 metrů. Po rozbřesku upozorní Croz na nebezpečí v terénu. Členové výpravy se svazují silným lanem. Mají celkem tři lana - tenké, rezervní a silné. Ale žádné karabiny nebo helmy jako dnes. Jen někteří mají na tehdejší dobu „horolezecké“ boty opatřené hřeby.

První problémy s výstupem se dostavují u Roberta Hadowa. Ten má na výstup na 4 478 metrů vysoký Matterhorn boty bez hřebů, vhodné tak do kostela nebo do tanečních.

Terén je kluzký, není čeho se chytit. Muži se nesmějí zastavit, čas pracuje proti nim. A výstup je náročný technickyi psychicky. Nakonec se blíží k vrcholu. Whymper nervově nevydrží, 200 metrů před vrcholem se odpoutá od lana a vyráží jako první k vrcholu. Je to netrpělivost, nerozvážnost nebo lačnost po vítězství? Rozhodně je to nesportovní chování a nevychovanost rádoby gentlemana.

Whymper si plní sen - je první na poslední nepokořené alpské čtyřtisícovce. Konečně vytoužená vstupenka do vyšší společnosti…

Vyčerpání si vybírá daň

Matterhorn zdolají všichni a opouštějí vrchol jako vítězové. Jako první jde Croz, jenž je vynikajícím horolezcem, určuje cestu na sestup. Za ním Robert Hadow, třetí reverend Hudson a jako poslední ve skupině Douglas. Je to systém profesionál - amatér a opět profesionál - amatér. Za nimi jde jako první Taugwalder senior, za ním jeho syn a jako poslední Whymper. První a druhá skupina se jistí silným lanem. Protože se nedostává silného lana, je část nahrazena tenkým lanem. V záloze jako rezerva musí zůstat náhradní lano.

Mladý Hadow sestup nezvládá. Únava se projevuje asi deset minut po začátku sestupu. Dochází ke katastrofě. Robert Hadow uklouzne, padá na Croze a oba se řítí ze skály.

Pád a šok

Reverend Hudson i lord Douglas mají sami se sebou co dělat, aby nedopadli stejně. Trhnutím lana jsou však strženi ze stěny. Jediný, kdo zareaguje, je Peter Taugwalder. Smýkne lanem

k zemi, opře se o výčnělek skály a snaží se čtyři padající muže na laně zachránit. Drží lano tak pevně, až má spálené ruce, trhnutím si narazil hrudník. V tom lano povoluje a čtyřem horolezcům - Francouzovi a třem Angličanům - není pomoci.

Otec a syn Taugwalderové a Whymper stojí jako opaření. Nejsou schopni pohybu, jsou v šoku. Dolů se dostávají až druhý den k poledni. Je po přátelství.

Ještě pár chvil po neštěstí jsou Taugwalderové oslavováni jako hrdinové.

Noviny mají viníka

Zanedlouho ve vídeňském Neue Freie Presse vyjde článek, který přichází se spekulativní teorií. Lano, které držel v rukou Peter Taugwalder, se nepřetrhlo, ale bylo přeříznuto. A noviny označují i viníka. Je jím Edward Whymper! Podle novinářů když viděl, že Taugwalderovi dochází síly a neudrží padající horolezce, lano přeřízl. Tím sice znemožnil eventuální záchranu čtyř horolezců, ale v každém případě zachránil další dva horolezce stojící dosud na nohou. Logicky se rozpoutala diskuze. Veřejnost se shodla na tom, že šlo o vypjatou krizovou situaci. Otázkou však bylo, zda Whymper chtěl zachránit jen sebe, nebo i ostatní... Podle švýcarských kantonálních zákonů by se to totiž posuzovalo buď jako neúmyslné zabití nebo jako vražda. Podle toho by byl vyřčen i trest. Dokonce by jím mohl být i trest smrti.

Petr Vokáč

(Dokončení v příštím čísle)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2261974
DnesDnes677
VčeraVčera891
Tento týdenTento týden3563
Tento měsícTento měsíc17382

Partnerské weby