Únosy letadel ve druhé polovině 20. století nebyly na denním pořádku, ale existovaly. V roce 1971 bylo všechno jinak. Únos se stal na nejkratším leteckém spojení v USA, mezi Portlandem a Seattlem. Let trval jen 30 minut a letenka stála pouhých

20 dolarů.

Lety bez kontroly

Tato letecká linka byla zvláštní tím, že před nástupem do letadla se nekonala osobní ani zavazadlová kontrola. Nebyl tedy problém pronést na palubu letadla zbraň či výbušninu. Mezi pasažéry byl i štíhlý muž s tmavými brýlemi, padnoucím sakem, pečlivě vyžehlenou bílou košilí a pláštěm do deště přes ruku. Vypadal jako typický obchodní cestující. Usadil se vzadu, požádal letušku o whisky a zapálil si cigaretu. Čekal, až se letadlo odlepí od země a pak předal letušce obálku. Ta si myslela, že si s ní cestující chce dát rande a předává jí telefonní číslo. Byla to seznamovací klasika obchodních cestujících, a proto obálku ani neotevřela. V tomto případě to však bylo jinak.

Elegán s obálkou

Nezájem o obálku se vůbec nelíbil elegantnímu cestujícímu, který vystupoval pod jménem Dan Cooper. Upozornil letušku Florence, aby se do obálky podívala. Ta odpověděla naučeným úsměvem, ale Mr. Cooper povstal a naznačil jí, že si má sednout vedle něho. To už nebyla klasika. Po otevření obálky četla:

V příručním zavazadle mám bombu. V případě nutnosti ji použiji. To je únos. Vyplníte-li všechna moje přání, nikomu se nic nestane.“

Cooper odkryl víko kufříku a Florence spatřila spleť drátů a dva červené válce. Palubním telefonem zavolala kapitánovi letadla a ten neprodleně uvědomil letiště v Seattlu. Řízení letového provozu v Seattlu odpovědělo okamžitě a jednoznačně: Únosci vyhovíme.“

Únosce gentleman

Dan Cooper žádal čtyři padáky a 200 tisíc dolarů. Banka připravila požadovanou sumu ve dvacetidolarových bankovkách, a vojáci padáky. Cestující byli propuštěni a teprve v letištní hale se dověděli, jaká byla skutečnost. V letadle zůstal jen kapitán, druhý pilot, letuška a únosce. Po odchodu cestujících si Cooper dal ještě jednu whisky, vykouřil cigaretu a počkal, až se bude stmívat. Podle letušky vystupoval velice slušně, byl klidný a jeho chování bylo prý skutečně gentlemanské.

Plán promyšlený do detailů

Kolem 19.30 hodin sdělil únosce kapitánovi, že jejich příští přistání bude v Mexiku. Kapitán odvětil, že pro tak dlouho cestu nemá palivo, že by musel cestou tankovat. Cooperovi byla nabídnuta letiště ve Phoenixu nebo Renu. Cooper přijal Reno. Po startu nařídil, aby se letělo

s vytaženým podvozkem. Mimo to požadoval, aby na palubě zůstal „normální“ tlak, a poručil stevardce, aby šla do kokpitu.Oblékl si padák a přibral ještě náhradních padák, do něhož naskládal 200 tisíc dolarů, které podle banky vážily asi 10 kilogramů. Asi jedenáct minut po dvacáté hodině kapitán zjistil, že na palubě poklesl tlak a byly spuštěny nástupní schůdky. Teď bylo jasné, proč Cooper zvolil letadlo typu Boeing 727. Bylo to jediné letadlo v USA, u kterého mohly být za letu spuštěny v zadní části trupu nástupní schůdky. Pochopitelně bylo třeba znát spouštěcí mechanismus.

Bomba záhadně zmizela

Kdy přesně Dan Cooper vyskočil z letadla, se nikdy nezjistilo. Nedá se předpokládat, že by se v saku, plášti a polobotkách dlouho zdržoval na schůdkách ve třítisícové výšce. Posádka se začala strachovat, že po opuštění letadla nechá Cooper bombu explodovat, a proto prohledala palubu. Nic nenašla. V této souvislosti se řešila otázka, zda bomba byla funkční. V případě, že by tomu tak bylo a Cooper si ji vzal s sebou, tak to i ti největší odvážlivci považovali za risk hraničící s hazardem. Kufřík s bombou se ale nenašel ani na zemi…

Petr Vokáč

(Dokončení v příštím čísle)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2261988
DnesDnes691
VčeraVčera891
Tento týdenTento týden3577
Tento měsícTento měsíc17396

Partnerské weby