Kdysi se lidé báli „bosorek“ a čarodějnic, nosili u sebe ochranné amulety a talismany, prosili o ochranu anděly strážné i Boha. V současné době se obecně už tolik nevěří, že by někdo mohl na jiného uvrhnout kletbu, zničit mu život pomocí černé magie, zlé myšlenky. Ale jak se říká, kdo neprožil, neuvěří. My máme svědectví

o tom, že se takové případy dějí.

Velmi negativní zkušenost má Iva K., která pochází z Čech, ale řadu let žije s manželem v Srbsku: „Pracuji jako kadeřnice a od zákaznic jsem se už kdysi dozvěděla, že v jižním Srbsku je poměrně dost žen, které se černé magii věnují, dokážou člověku hodně ublížit. Já se tomu smála, nevěřila jsem. Jenže po letech názor měním, dokonce mám strach, že jsem obětí podobných praktik.“

Jan na to Iva přišla? Měla kamarádku. Pravda, ostatní lidé v okolí tu ženu neměli moc v lásce, zvláště kvůli pomluvám. I Iva z jejích slov občas cítila trn závisti (týkalo se to třeba bytu, manžela, dvou dcer, které s manželem vychovali, později i pěti vnoučat). Přesto se s ní Iva přátelila dál, vlastně ji litovala. Pak si ale všimla, že čeho se dotkla, to se nepodařilo. Postupem času se jí začala bát.

Pomáhala mi péct svatební koláčky, když se dcery vdávaly. Obě se rozvedly. Asi před dvěma lety byla u mě posedět, přišla na kávu. Po jejím odchodu jsem v pokoji u postele, kde spím, našla na zemi divnou hromádku světlé hlíny, nití a nějakých štětin, vypadaly jako ze smetáku. Zděsila jsem se, v té době už jsem věděla, že jí černá magie není cizí. A brzy poté jsme se hrozně pohádali s manželem. Šlo o nějakou hloupost, jenže on se mnou pak nemluvil osm měsíců! Nikdy předtím se nic podobného nestalo, on je sice pruďas, jak se říká, ale zlost ho obvykle rychle přejde.“

Iva už „kamarádku“ domů nezve, když se potkají, jen se pozdraví, nic víc. Ale od sousedky ví, že sem tam postává v patře u dveří jejich bytu. V domácnosti Ivy se pořád něco rozbíjí, nedávno to bylo jízdní kolo a šicí stroj. Také zákaznic jí „záhadně“ ubývá.

Možná namítnete, že by se měla bránit, za někým zajít. Věřte, že Iva už leccos zkoušela, ale zjistila, že to nebude tak snadné.

Postel mám už dávno novou, na ruce nosím pletený červený a posvěcený náramek. Doma mám svěcenou vodu, občas zajdu do kostela a každý den ráno se pomodlím. Všech věcí, které mi kdy bývalá kamarádka dala, jsem se zbavila. Pod práh jsem také umístila kousek červené vlny. V bytě mám misky se solí, polodrahokamy, u dveří koňskou podkovu a z Řecka jsem si dovezla amulet ochranné oko. Přesto mám pořád nepříjemný pocit, že s tím nepřestala. Nechci jí ublížit, jen chci, aby dala naší rodině pokoj.“

Co tedy s tím? Názory se různí. Někdo doporučuje jako prevenci na rámy dveří i oken zapíchat špendlíky a parapety oken ozdobit květináči s kaktusy. To, co píchá, prý nepustí nic zlého dovnitř. Jiní míní, že k tomu, abychom se zbavili prokletí, je zapotřebí silné vůle a víry v sebe. Kletba prý zasáhne jen oslabené jedince, silné neovlivní. Zastáncem toho je i Romana Kolegarová z Mariánských Lázní, která se díky své senzitivitě poměrně často setkává s paranormálními jevy.

Romana k tématu říká: „Pokud se člověk poddá strachu, rezignuje a otráví si tím mysl, vše špatné, co na něj bylo zasláno, získá stonásobně větší moc. A o podobné kletbě jsem zrovna nedávno rovněž slyšela. Do hotelu, kde pracuji, jezdi už šestým rokem manželský pár. Paní je Ruska, s manželem žijí v Izraeli. Jsou oba důchodci, ale zatímco pán je velmi vitální, paní je pořád nemocná. Každý rok dorazí s jinou chorobou. Co se pamatuji, bojovala s rakovinou, pak to byla angina pectoris, žlučník… Když jsem jí posledně dělala pedikúru, trochu se rozpovídala. Z jejího vyprávění vysvitlo, že bývala také zdravá a čilá jako rybička. Ovšem před patnácti lety s manželem cestovali na dovolenou vlakem a do kupé si k nim přisedla stará žena. Chvíli s nimi konverzovala, pak začala být hodně dotěrná. V určitém momentu to paní nevydržela a bohužel, nevybíravým způsobem stařenu odkázala do patřičných míst. Ta prý vstala a se slovy - ,DO ROKA ZAČNEŠ CHŘADNOUT A BUDEŠ VELMI NEMOCNÁ“ - odešla. Možná potíže návštěvnice našeho hotelu opravdu souvisejí s vyřčenými slovy, ale možná si zdravotní problémy sugescí přivolala sama. Kdo ví?“

Velmi zajímavý názor vyslovil v souvislosti s kletbou Milan Lunga, který se aktivně zajímá o šamanismus a 'věci mezi nebem a zemí': „Obrana proti magii je zapeklitý oříšek. Doporučují se všelijaké obranné obaly, tzv. vajíčka, a podobně. Tím se však rozeběhne kolotoč dalších neuvážeností. Lidé se obracejí na vyšší síly, mocnosti, vědomí, entity, Boha. Vše v dobré víře, že jim něco z toho pomůže, většinou to ale působí spíše jako placebo efekt. Skutečnou podstatou kletby jako takové je vyslaná energie od sesilatele. Aby se dostala, kam má, a působila, jak má, je zapotřebí jedné velmi důležité věci. Síly vůle, síly sebevědomí. Kletbu jako takovou nelze zrušit, stejně jako nelze zrušit hozený kámen, vyřčené slovo. Lze ji jen napravit. Ale to může pouze sesilatel. My můžeme kletbu - energii - leda odklonit. Samozřejmě nejsnazší řešení odklonu kletby je na sesilatele samotného. A to je velký problém z mnoha důvodů. Prvním z nich je již zmíněná síla vůle. Je-li ta naše slabší než sesilatelova, nebude mu vrácena, ale naopak zesílí její vliv na nás. Dalším důvodem je to, co můžeme nazvat karmou. Pokud energii odkloníme, sami se stáváme sesilatelem. Dostáváme se do pasti.

Nabízí se svedení kletby do nějakého předmětu. Ale i tady je to dvojaké. Ano, pomůže nám to, ale co potom udělat s tím předmětem? Když si ho necháme, nic tím neřešíme. Když ho někde položíme, schováme, může ublížit někomu jinému. Jedinou možností tak je pracovat na své vůli, na svém vědomí, čili sebeuvědomění. Není to cesta lehká a ani krátká. A nelze zapomenout na to nejdůležitější. NIC se neděje náhodou. Tedy ani to, jaké osoby potkáváme a co nám provedou. Myšleno v dobrém i ve zlém. Ano je to karma, to jsou naše zkoušky, naše lekce. Vše, co kletba způsobí, je v podstatě dáno lidmi, na něž byla seslána. Ona jen vytáhne skryté věci. Každý máme ve svém nitru nevyřešené události, zážitky, myšlenky, především strach, který nás a dění v našem životě přímo ovlivňují. Celý vnější svět je odrazem nás samotných. Vše, co se nás osobně dotýká, je to, čeho bychom si měli všimnout, co bychom měli řešit, zpracovat. Nemoc či úraz jsou známkou zanedbání určitých oblastí a s kletbou je to podobné. Nedívejme se tedy na kletbu jako na něco zlého, co nechceme. Zkusme ji brát jako cosi, co nám ukazuje, kam máme zaměřit pozornost. A díky pochopení a učení se - jak s tím pracovat - se stáváme v daných oblastech silnějšími.“

(zem)

Foto: Pixabay

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2279701
DnesDnes36
VčeraVčera780
Tento týdenTento týden4156
Tento měsícTento měsíc11950

Partnerské weby