Torgau sloužilo více než 500 let jako rezidenční město od té doby, co bylo rozděleno rozsáhlé wettinské vlastnictví roku 1485 mezi kurfiřtské bratry Arnošta a Albrechta, v době tzv. lipského dělení majetků. Zatímco Albrecht získal

taková města jako Drážďany nebo Míšeň (Albrechtův hrad), přešel Wittenberg a Torgau do držení Arnošta.
Co se mělo vesměs pro wettinské vlastnictví prokázat jako osudové, můžeme my označit pro město Torgau jako vyloženě šťastnou náhodu - zde si zařídil ernestinský kurfiřt svou rezidenci, zde se ocitl na dobu dlouhých 60 roků dvůr kurfiřta.
Pro kurfiřta Bedřicha III. a jeho následovníky začal stavět hradozámek Hartenfels, jako nové hlavní rezidenční sídlo ernestinské linie, Konrád Pflüger, jeden ze žáků slavného stavitele Arnolda Westfálského, a stavbu dokončil v 16. století Konrád Krebs. Jedná se o největší kompletně zachovaný zámecký areál rané renesance v Německu.
První protestantský kostel na světě
Na nádvorní straně křídla Jana Bedřicha (východní trakt) se nalézá reprezentativní tvarované spirálové schodiště, skoro 20 metrů vysoké samonosné kamenné točité konstrukce. Podle Dehia je toto nádvorní průčelí vybudované v letech 1533 - 35 první stavbou rané renesance v Německu. Poprsní zdi a pilastry schodiště byly zhotoveny drážďanskými sochaři z labského pískovce. Konstrukčním vzorem architektonického detailu bylo spirálové schodiště na pozdně gotickém Albrechtově hradu v Míšni. Zámecká kaple, která je pokládána za první protestantský kostel světa, byla vybudována mezi lety 1543 - 44 Mikulášem Gromannem. Dehio poukazuje na to, že prostorový koncept kaple nevychází z teologického návrhu evangelických bohoslužeb, ale od prostorového rozvrhu zámecké stavby.
Zvonaři odlili pamětní desku
Kaple je třípatrová sálová stavba integrovaná v severním křídle. Dvojitá empora spočívá na plochých obloucích mezi bočními opěrnými pilíři. Kazatelna se nalézá na jižní straně sálu. Oltář z roku 1602 je sochařská práce z okruhu drážďanského mistra Walthera a pochází ze starší zámecké kaple, která byla v roce 1737 upravena na obytný prostor. K výbavě patří pamětní deska z roku 1545, kde jsou zobrazeni princ Jan Vilém a Jan Bedřich a mezi nimi Martin Luther. Podle návrhu z Augsburgských vzorů rané renesance byla vyrobena drážďanským kovolitcem Wolfgangem I. a Oswaldem II. Hilligerem, ze známé rodiny výrobce zvonů a děl.
Když linie Albertinů v 16. století přenesla trvale sídlo svého dvora do Drážďan, byl zámek využíván hlavně jako správní budova. V roce 1815 přešel do majetku pruského království a sloužil pruské správě v nově vytvořeném kraji Torgau.
Velkolepá Kronika Saska a Durynska
Kdo dnes přichází do Torgau, ten potká ve starém městě na každém kroku kamenné dějiny renesančního času. Zvučná jména se spojila v současné době s městem na Labi: Martin Luther a jeho paní Kateřina z Bory, Filip Melanchthon, Lucas Cranach, Jan Walther nebo Jiří Spalatin jsou zde zastoupeni za mnohé další.
Kronikář kurfiřta jménem Spalatin začal zde snad kolem roku 1535 s psaním „Kroniky Saska a Durynska“, jedná se o nejstarší letopisy v této oblasti vůbec. Ilustrace k tomuto dílu pochází z Cranachovy dílny a je tedy nepochopitelné, že až do dneška stále ještě tato kronika nevyšla tiskem. V každém případě můžeme alespoň v digitální podobě nahlédnout do tohoto uměleckého díla na výstavě „Torgau - knížecí dvůr renesance“ v křídle D zámku Hartenfels.
Kardinálův poklad a „kostelní převrat“
Vedle Spalatinovy kroniky jsou druhým digitálně zpracovaným dílem tzv. Miniatury Halleschen Heiltums. Jedná se o ostatkový poklad kardinála Albrechta Braniborského, který jej nechal kolem roku 1526 písemně zdokumentovat. V době, kdy se lidé ještě před reformací modlili ke všem možným svatým na ochranu sebe a svých bližních, patřily ostatky k nejvíce umělecky opatrovaným předmětům, jež měly takovou ochranu poskytovat. Také Bedřich „Moudrý“ nosil u sebe mnoho klenotů a uměleckých děl, ve své sbírce měl ostatky různých svatých.
Torgauský kurfiřt, jak je všeobecně známo, se stavěl velmi otevřeně k myšlenkám reformace Martina Luthera, a bez jeho ochrany bychom ideje velkého reformátora asi stěží dnes vůbec znali. S popsaným uctíváním svatých byl však po Lutherově „kostelním převratu“ konec. Dobrých dvacet let potřeboval ovšem kurfiřt k tomu, aby se konečně zbavil svého ostatkového pokladu. Bohužel, byl poklad, asi podobně jako braniborského kardinála, v roce 1541 ve prospěch chudých roztaven, takže se o něm dovídáme jen z dochované tradice.
Petr Šafránek

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2220232
DnesDnes174
VčeraVčera577
Tento týdenTento týden751
Tento měsícTento měsíc12757

Partnerské weby