Švýcarská pevnost Aarburg stojí na úzkém skalním útesu nad zákrutem řeky Aare a zemskou silnicí. K založení působivé dispozice pravděpodobně došlo již ve 12. století a baroni z Büronu se dočasně v listinách vyskytují i s predikátem „z Aarburgu“. Svobodní páni z Büronu začali asi

v polovině 13. století rozšiřovat své rodové statky v oblasti Luzernu. Proto hrad změnil své majitele a stal se vlastnictvím hrabat z Frohburgu, kteří zde vystavili četné dokumenty. Ekonomické a politické potíže časem zatížily hraběcí rod natolik, že byla ukončena uzavřená územní vláda v oblasti řeky Aare a museli postupně majetek prodávat.

Císař Zikmund měl na území zálusk

V roce 1299 prodal hrabě Volmar z Frohburgu panství Aarburg vévodům Rudolfovi a Bedřichovi Rakouským. Habsburkové udělili vlastnictví jedné ze svých ministeriálních rodin, pánům z Kriechu, kteří drželi panství až do roku 1415. Na úpatí kopce vzniklo malé opevněné osídlení, které obdrželo od Habsburků městské právo.

Král Zikmund Lucemburský žádal vévodu Bedřicha Rakouského o zdejší území, současně požádal armádu Spříseženců o obsazení oblasti. A tak napochodovaly bernské oddíly bez váhání do Aargau. Tato expanze byla vhodnou příležitostí k obsazení co největšího území a získání dominance v oblasti kolem Aare. Již 20. dubna 1415 jim Aarburg padl do rukou. Bern si uvědomil význam hradu pro kontrolu a správu země, proto zrušil udělování zástavy a léna na panství a její obyvatele obdařil vyšší soudní pravomocí. Bernský správce držel hrad jako své sídlo a v té době byla celá dispozice několikrát přestavěna.

Mocný a důležitý hrad

Panství Aarburg hrálo za vlády Bernu důležitou roli, zvláště po rozdělení spolku tzv. Spříseženců díky neshodám ohledně vyznání. Oblast tak představovala jediné přímé spojení mezi Bernem a jeho úředníky v Aargau, a byla vystavena možným vojenským útokům katolických měst. Selská válka byla impulzem k rozšíření hradu na moderní pevnost. Spojení Horního a Dolního Aargau bylo třeba vojensky chránit. Katolické kantony Solothurn a Luzern se nemohly dočkat doby, kdy moc Bernu bude oslabena, aby oddělily obě části Aargau od sebe.

Okolo roku 1660 bylo zahájeno rozšíření vnějšího opevnění. Horní část bergfritu byla upravena do podoby terasy pro dělostřelectvo, současně vzniklo mohutné zemní opevnění. Suterén věže byl rekonstruován na věznici s mučírnou. Mezi lety 1666 - 1798 měl nejvyšší správce v Aarburgu také titul velitele. Měl pod sebou jednoho poručíka, tři strážné, tři kaprály, jednoho bubeníka, trubače a 54 vojáků. Ti měli chránit dispozici a postarat se o státní vězně, včetně politických oponentů „starého režimu“, kterých bylo stále více.

Roku 1673 byla pevnost, na kterou Bern do té doby vynaložil obrovské sumy peněz, předběžně uzavřena. Ale brzy vedly stížnosti kvůli špatnému stavu k různým opravám.

Ponurá věznice a polepšovna

Již v roce 1798 byla dispozice popisována v hlášení jako ponurá, střechy byly shnilé, kasematy mokré a posádka nespolehlivá. V březnu 1798 byla tato jediná pevnost Spříseženců bez většího odporu obsazena Francouzi. V následujících letech sloužila jako věznice. Roku 1804 byl Aarburg přidělen k nově vytvořenému kantonu Aargau, který využíval hrad až do roku 1818 jako zbrojnici a později jako vězení. V roce 1893 byla pevnost díky reformě školství upravena pro potřeby chlapecké polepšovny.

Mezi lety 1954 - 59 proběhly rozsáhlé opravy dispozice a její rozšíření. V roce 1955 nahradila nová obytná budova původní podlouhlý jižní trakt.

Petr Šafránek

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2012351
DnesDnes283
VčeraVčera686
Tento týdenTento týden2431
Tento měsícTento měsíc8676

Partnerské weby