Je to bezesporu jedno z nejmystičtějších míst celé Svaté země - a to už něco znamená! Masada je izraelskou národní památkou. Tvoří ji vysoká, ze všech stran takřka nepřístupná, hora v Judské poušti nad Mrtvým mořem. Když v roce 70 po Kristu dobyli Římané Jeruzalém, uchýlila se

sem skoro tisícovka bojovníků (tzv. sikariů), ale i žen a dětí v naději, že se tu vyhnou římské okupaci. Marně. Římští zvědové se jim za vydatné pomoci mnoha židovských pomahačů dostali brzy na stopu.

Zprvu jen hlídkami střeženou plošinu hory, na kterou byli vysíláni poslové s výzvami vzbouřeným obráncům ke kapitulaci, později oblehla celá X. legie. Římané horu obklíčili neprodyšným kordonem osmi pevností, jejichž zbytky jsou dodnes v poušti patrné. Když bylo po tuhém a dlouhém boji v roce 73 po Kristu jasné, že už brzy římské beranidlo definitivně prorazí notně děravou bránu a přes zdi židovské pevnosti pronikne výsadek z rampy mobilní římské obléhací věže, rozhodli se sikariové (jméno dostali po zakřivené dýce, řecky sica, jíž nosili schovanou v záhybech svých tunik) raději spáchat hromadnou sebevraždu než se stát otroky.

Los určil katy

O tragédii těchto sikariů ví lidstvo díky jednomu ze židovských válečných náčelníků - Josefovi. Bojoval v tomto velkém židovském povstání mezi roky 66 – 78 n. l., ale po zajetí se stal horlivým Římanem, přijal jméno Josephus Flavius a zastával dokonce místo oficiálního římského historika.

Podle něj se sikariové na velké poradě noc před generálním útokem X. legie rozhodli spálit všechny domy v pevnosti i celý svůj majetek, aby nepadl Římanům do rukou, a pak spáchat hromadnou sebevraždu. Losy z keramických střepů (ty archeologové objevili v roce 1963) určily deset mužů, jejichž nezáviděníhodným úkolem bylo podřezat všechny ostatní. Poslední z této skupiny měl zabít devět svých zbývajících druhů a pak sám spáchat sebevraždu dýkou nebo skokem do strašné propasti pod horou. A tak se i stalo.

Když druhého dne Římané vyrazili ke konečnému šturmu, překvapilo první vojáky proniknuvší do pevnosti nejdříve nezvyklé, doslova hrobové, ticho, pach spáleniště a poté zápach hromad mrtvol. V nich schovaná přežila jen malá skupinka těch, kteří nebyli tak radikální v pohledu na osud pod římským jhem - dvě ženy a pět dětí. Římané své draze vykoupené vítězství oslavili vybudováním triumfálního oblouku v centru Říma.

Duše se zjevují na posvátné hoře

Když se v roce 1942 přiblížila německá a italská vojska až k branám egyptského El – Alameynu, vypukla mezi Židy v tehdejší Britské Palestině panika. Zatímco část z nich prchala, část se rozhodla oprášit staré tradice. Začali budovat obranná stanoviště na hoře Kermel, právě v té části Judské pouště, kde se chtěli po vzoru obránců Masady postavit na odpor Němcům, kteří by je bezesporu v případě svého vítězství okamžitě zlikvidovali. Bájná hora je ovšem pro židy posvátná dodnes - na místě posledního boje skupiny náboženských fanatiků i lidí ochotných raději zemřít než žít pod cizí nadvládou, skládají pravidelně noví branci izraelské armády vojenskou přísahu se slovy - „Nikdy nás nedostanou živé“ a „Masada znovu nepadne“. Někteří židé věří, že na Masadě se zjevují a vrací se sem duše jejich válečných hrdinů, kteří zde odpočívají v jakémsi ráji, podobně jako starogermánští válečníci mají svou Valhalu.

Petr Blahuš

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1919939
DnesDnes259
VčeraVčera807
Tento týdenTento týden259
Tento měsícTento měsíc16279

Partnerské weby