„Do toho baru nejdu, nepodávají tam jídlo,“ protestoval kamarád Dimitris. Ano, je to tak, a ten, kdo jezdí do Řecka, to už ví. V Řecku se totiž ani jeden doušek alkoholu neobejde bez něčeho malého k zakousnutí. Když nemáte chuť na větší oběd či večeři, patří k dobrému tónu objednat si alespoň „meze“. U nás bychom to

nazvali předkrmem. Na talířku pak najdete rajčata, olivy, trochu jogurtové omáčky tzatziki, spoustu malých rybiček a dalších pochutin - co prostě „taverna dá“.

V jídle se neprojevuje v Řecku vlastenectví, ale jeho horší varianta – nacionalismus. Nad řeckou „baštu“ totiž údajně „není“ a místní přistupují s nedůvěrou ke všem cizáckým pokrmům. Například v marketu jsou ty domácí označeny nepřehlédnutelnou řeckou vlaječkou a vězte, Řekové jim opravdu při nákupu přednost dávají. Ne tak ti, kteří vyrostli v Čechách a do Řecka se přestěhovali až po pádu Papadopulovy diktatury. Těm se po českých buchtách a guláši stýská. A tak jsou občas čeští turisté bombardováni prosbami, zda by jim nepřivezli tu tatarku, tu lovecký salám, případně vuřty s cibulí. O českém pivu nemluvě. Své by o tom mohla vyprávět kamarádka Maruška, která před každým příjezdem obětavě navařila svíčkovou. Já jsem to jednou zkusila s  makovými buchtami. Jorgos, který ani po letech neztratil moravský přízvuk (vyrostl v Ostravě), se radoval jen chvíli, než jsme zjistili, že buchty byly po cestě autobusem „ozdobeny“ zajímavým nazelenalým porostem.

Jana Soukupová ve své knížce Jižan a blondýna popisuje jeden řecký kulinářský zázrak. Je jím fazolová polévka, nebo-li fasoláda. Inu, chtěla jsem ji ochutnat, a tak jsem poprosila Christinu, která českým turistům v taverně vařila pravá řecká domácí jídla, zda by ji neudělala k obědu. Ten den jsem přišla na pláž a Jana mě informovala o domácím konfliktu, jehož důvodem byla právě ona fasoláda. Manžel Christiny Michalis prý oponoval, že v tom horku si ji přece nikdo jiný nedá a Christina křičela: „Lenka si ji přála, tak bude.“ Celé dopoledne jsem pak měla strach, že budu muset spořádat celý kotel. Zbytečně. Řečtí muži nakráčeli do taverny, začichali a zaradovali se: „Hmmm, fasoláda“. A hned si talíř objednali.

Pokud nemáte v Řecku objednanou polopenzi nebo nedej bože all inclusive, při kterém se nacpáváte jak bumbrlíčci, pak vězte, že se vyplatí jíst v restauracích, které vám místní doporučí. Pokud ne, tak postupujte klasicky: Jděte tam, kde je plno. Víno a ouzo je všude stejné, ale v případě jídla to tak být nemusí. Anebo je majitel znám tím, že nezkušené turisty ošidí na porcích či při placení útraty.

Pokud jste zapálení kuchaři a nevadí vám i na dovolené trošku si „zavařit“ z místních surovin, pak vám doporučuji navštívit místní tržiště. Například to ve Vrasně je opravdu veliké a dostanete tam úplně všechno. Od čerstvé bio zeleniny a ovoce, přes olivy za hubičku (kilo začíná na třech eurech), až po maso, které je měkké a vhodné tak akorát na grilování. A úžasný výběr ryb vás doslova nadchne. Jen vás nesmí rozčilovat hlasité hulákání prodejců, kteří vychvalují své zboží. Ale i to patří k řeckému koloritu.

LENKA STRÁNSKÁ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1919898
DnesDnes218
VčeraVčera807
Tento týdenTento týden218
Tento měsícTento měsíc16238

Partnerské weby