Nad levým břehem Rýna, přímo nadměstečkem Laufenburg, se zvedá skalní návrší, na němž se nacházejí zbytky stejnojmenného hradu.

O výstavbě a nejstarších dějinách hradu se nedochovalo téměř nic.

Oblast po obou březích Rýna patřila zpočátku k rozsáhlým državám kláštera Säckingen, který tehdy spravovala hrabata z Lenzburgu. Peřeje napomáhaly rozvoji rybolovu i obchodu, což vedlo k založení a později pomohlo k rozšíření městského osídlení.

Po vymření hraběcího rodu z Lenzburgu připadla v době vlády císaře Bedřicha Rudovouse, kolem roku 1180, správa kláštera Säckingen na hrabata z Habsburku. Ta nechala kolem roku 1200 na obou stranách řeky vybudovat opevnění. V této době byl vystavěn i hrad Laufenburg.

Klášter Säckingen se postavil proti rozsáhlým plánům Habsburků na kolonizaci území i proti osídlení města směrem k peřejím. Abatyše kláštera v tom viděla nedovolenou změnu práv panství a ponížení své pravomoci a vymohla roku 1207 u smírčího soudu rozsudek, podle kterého musel hrabě Rudolf II. Habsburský upustit od plánovaného přestěhování rolníků a služebnictva ze säckingenského panství do města a navíc měl abatyši platit roční nájemné. Založení města Laufenburg však nemohlo být ale rozsudkem smírčího soudu již více zastaveno.

Rudolf se zadlužil Basileji

Již za nástupce hraběte Rudolfa II. se rodina rozdělila na dvě linie. Hrabě Rudolf III. přesunul své sídlo na Laufenburg, čímž založil novou větev hrabat z Habsburg-Laufenburgu, která zde vládla až do raného 15. století. Hrad na levém břehu Rýna byl rozšířen, aby vyhovoval potřebám hlavního sídla druhé větve Habsburků. V průběhu 13. století získalo osídlení pod hradem městská práva, která jim byla roku 1328 obnovena. Hrabě Rudolf IV. je uveden k roku 1356 ve službách vévody Albrechta Rakouského. Kvůli neustálé potřebě peněz na reprezentaci si Rudolf vzal roku 1362 větší půjčku ve městě Basilej. Částka byla o rok později zvýšena, tak si město Basilej jako záruku zajistilo držení městečka a hradu.

Po vymření rodové linie hrabat z Habsburg-Laufenburgu připadlo léno zpět Rakousku a bylo začleněno k oblasti předního rakouského územního panství.

Knechtům překáželo brnění

Roku 1443 bylo město obleženo Spříseženci a vojenskými oddíly z Basileje, ale neúspěšně. Bernský kronikář popsal události válečného tažení i neschopnost basilejského vojska (knechtů): „Oddíly z Basileje se vyhýbaly přímému válečnému střetnutí, aby nedošlo ke zranění… Když se knechti vraceli z válečné výpravy, pochodovali v úzkém šiku a jejich těžké brnění je dusilo…“

V průběhu třicetileté války vzniklo nové opevnění kolem městečka Laufenburg. Přesto se podařilo v letech 1633, 1634 a 1638 švédskému vojsku město dobýt. Švédové drželi obsazené město až do roku 1648. Po jejich odchodu byl hrad a městečko vráceny zpět rakouskému panovníkovi. Od té doby sloužil Laufenburg nadále jako Vrchní sídlo správy. Teprve v roce 1773 vyměnilo Rakousko zastavený Laufenburg s Basilejí zástava trvala do roku 1313. V roce 1802 bylo malé město po obou březích řeky odděleno politicky, a od té doby tvoří Rýn také státní hranici.

Petr Šafránek

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1992044
DnesDnes672
VčeraVčera738
Tento týdenTento týden3064
Tento měsícTento měsíc11660

Partnerské weby