Würzburgská rezidence je vrchol německého pozdního baroka a odstranila hranice mezi architekturou, sochařstvím a malířstvím. Je to neuvěřitelné komplexní dílo, od roku 1981 zapsané na seznamu UNESCO jako kulturní dědictví. Rezidence v hrubé stavbě vznikla v 

letech 1719 – 1744, dokončena byla v roce 1780 a patří k nejvýznamnějším zámeckým stavbám barokního umění v Evropě.

Zámek snů českého rodáka

Mohutná budova z pískovce s velkým nádvořím a téměř čtyřmi stovkami místností je uspořádána do tvaru podkovy. Ve zdejších sklepích je místo pro 1,5 milionu litrů vína. Sama rakouská císařovna Marie Terezie navštívila v polovině 18. století ve Würzburgu biskupa Friedricha Carla von Schönborna a označila jeho rezidenci za „zámek snů“.

Stavitelem Würzburgské rezidence byl významný barokní architekt Balthasar Neumann, rodák z Chebu. Začínal jako slévač, ve vojsku řídil stavební technické projekty a nakonec se stal inženýrem. Měl neuvěřitelnou odvahu. Rezidence byla jednou z jeho prvních staveb, obětoval jí 25 let života. Ale jeho práce stála za to, bavorská Würzburgská rezidence stojí v jedné linii s vídeňským Schönbrunem a se zámkem ve Versailles u Paříže.

Obdivuhodná klenba přežila nálety

Příjezdová hala je tak prostorná, že se v ní údajně mohl otočit kočár se šestispřežením. Stál jsem v hale a představoval si tento „dopravní“ manévr. Musel to být pořádně „rejdný“ kočár, který by zde kočí dokázal otočit… Zato jsem uvěřil jiným technických detailům - schody jsou vysoké jen 11 centimetrů. To prý proto, aby dámy v toaletách a pánové s dlouhým rouchem neměli potíže při chůzi po schodišti.

Samotná klenba je Neumannovým dílem, ovšem mnoho architektů prorokovalo, že se zřítí. Vídeňský stavitel Johann Lucas von Hildebrandt se dokonce vyjádřil, že jestli klenba vydrží, nechá se pod ní na vlastní náklady pověsit. Balthasar Neumann tedy navrhl, že pod ní nechá vystřelit z kanonu, aby dokázal, jak je pevná. Nakonec to neudělal, ovšem udělali to za něj o 200 let později spojenci při náletu za II. světové války. Klenba však vydržela a přestála i nálet ze 16. března 1945, kdy podle statistiky bylo ve Würzburgu smeteno z povrchu země asi 90 procent domů.

Jen čtyři známé světadíly

Zdejší světově známou fresku vytvořil nad vstupním schodištěm v letech 1753 - 1755 Benátčan Giovanni Battista Tiepolo a představuje čtyři tehdy známé světadíly. Má úctyhodné rozměry – 18 x 32 metrů, tedy skoro 580 metrů čtverečních. Je to největší freska na světě a paní průvodkyně kladla důraz na celistvost. Právě v rozměru a celistvosti je její světovost.

Tiepolova sláva tehdy sahala po celé kulturní Evropě, a tak si mohl dovolit odmítnout nabídku švédského krále na malbu fresek ve stockholmském zámku. Proč tak Tiepolo učinil? Možná napoví odměna za würzburgskou fresku. Nabídku zprostředkoval würzburgský obchodník Mehling za úctyhodný honorář 15 tisíc rýnských guldenů. To byla i na benátské poměry závratná suma. Bylo to třináctkrát více než obdržel Balthasar Neumann za klenbu. Na druhé straně freska pokrývá celou klenbu, jež se rozpíná bez jediné opory nad prosvětleným schodištěm. Za zmínku určitě stojí, že autor se zvěčnil v rohu fresky v červeném plášti a bílém šálu.

Johann Zick, jenž vymaloval zahradní sál würzburgské rezidence, se musel spokojit s finanční odměnou ve výši 1 600 rýnských guldenů. I když Tiepolovi komplikoval malbu nepravidelný tvar stropu, rozdíl odměn obou umělců byl značný. Pro představu - týdenní mzda pomocného dělníka byla jeden zlatý a Schönbornové vynaložili na stavbu rezidence 1,5 milionu zlatých. Tiepolova odměna vypovídá o tom, jaká důležitost byla nástropní fresce přikládána.

Petr Vokáč

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1948857
DnesDnes210
VčeraVčera823
Tento týdenTento týden210
Tento měsícTento měsíc18512

Partnerské weby