„Křivoklátské lesy jsou hluboké, spousta lidí se v nich bojí,“ napsal v jedné ze svých povídek Ota Pavel. A měl pravdu. Tajuplnost a magičnost míst na Berounsku vnímali bezpochyby již staří Keltové. Oppidum ve

Stradonicích je toho důkazem.

Obdobný pohled měli i staří Slované. A zvláště je přitahovala svojí podmanivou a tajemnou krásou hora Velíz, kterou zasvětili bohovi stád Velesovi. Z jeho moci měli naši slovanští předkové opravdu strach. Vždyť věřili, že právě on je i ochráncem majetku a také strážcem říše mrtvých. Přisoudili mu krutou povahu, a aby jeho hněv či případnou pomstu zmírnili, přinášeli mu četné oběti. Traduje se, že jedno z obětišť bylo právě na Velízu.

Hora vstoupila do historie i jiným způsobem. Kronikář Kosmas ve své kronice zanechal svědectví o tom, že právě do těchto míst Vršovci vylákali knížete Jaromíra, aby ho zde mučili. Po své záchraně nechal Jaromír porazit pohanský dub a postavil zde kapli, jejímž patronem byl Jan Křtitel.

Legenda o obrovské bouři, která se na těchto místech udála v 19. století, místní děsila ještě dlouho. Prý se při ní z kopce valily obrovské sudy a ohrožovaly zde se pasoucí koně. Měl tuto pohromu na svědomí bůh Veles? Vždyť byl přece ochráncem stád…

(elk)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1972301
DnesDnes654
VčeraVčera816
Tento týdenTento týden654
Tento měsícTento měsíc17906

Partnerské weby