K narození Egona Erwina Kische spěchala na Staré město 29. dubna roku 1885 porodní bába Karolina Rosenthalová ze židovské čtvrti, přesněji z Rabínské ulice. Na tom by nebylo nic divného, budoucí rodiče slavného pražského žurnalisty by si k porodu svého druhého dítěte

křesťanskou porodní bábu nezvolili. Ale ani oni, ani paní Rosenthalová dozajista netušili, že za pouhých osm let císař František Josef I. podepíše zákon o asanaci Josefova, neboli také Páté čtvrti, jak se bývalému židovskému ghettu říkalo. A důvod? Zlepšení hygienických podmínek obyvatel a celkového ozdravění města. Asanací měla být postižena i část Starého města.

Trest za „spolupráci“ s Prušáky

Dnes už se nedozvíme, jak obyvatelé ghetta tuto novinu přijali. Možná, že jí vůbec nevěřili. Vždyť jejich čtvrť existovala bezmála devět set let. A pojmenována byla po osvícenském císaři Josefu II., synovi Marie Terezie. Přežila nesčetné pogromy, z nichž ten největší se odehrál na Velikonoce roku 1389. Byla při něm bestiálním způsobem povražděna velká většina zdejších obyvatel.

Přežila i to, že několikrát byli její obyvatelé vykázáni ze země. Dala světu takové myslitele, jako byl slavný rabbi Löw, básník Avigdor Kara, či dle legendy zázračně zbohatlý žid Pinkas, který zde postavil synagogu. Přežila i rok 1744, kdy byli Židé výnosem Marie Terezie vyhnáni, protože jim bylo kladeno za vinu, že spolupracovali s Prušáky za pruské okupace Prahy. Jindy prozíravá císařovna tentokrát situaci neodhadla, protože tehdejší pražská „ekonomika“ se prostě bez Židů neobešla. Mohli se tedy za pouhé čtyři roky vrátit.

Vše zanedbané zbourat

V Páté čtvrti žili převážně chudí Židé. V roce 1893 se konšelé rozhodli proměnit špinavou a zanedbanou část Prahy v místo, které budou krášlit široké bulváry v pařížském stylu. Vždyť na celkem malé ploše žilo v roce 1890 jedenáct a půl tisíce obyvatel, kteří se živili jako hadráři a vetešníci. Bohaté židovské rodiny se odtud postupně začaly stěhovat již za vlády Josefa II., neboť ten Židy zrovnoprávnil s ostatními obyvateli Rakouska. Do ghetta se pak začala stěhovat i chudina z řad křesťanů.

Židovský hřbitov „přežil“

Proč se v závěru 19. století přistoupilo k asanaci? Jak už bylo řečeno, oficiálním důvodem byla hygiena. Tím neoficiálním možná získání cenných pozemků v samém centru Prahy. Ovšem ani historikové nemají v této otázce jasno a s odstupem času můžeme říci, že taková Pařížská ulice Praze sluší. Ještěže se však neprosadila varianta číslo dvě, která plánovala vybourání skoro celého Starého města. V nové čtvrti bylo zachováno několik synagog a díkybohu i tajuplný Starý židovský hřbitov. Některé synagogy však musely asanaci ustoupit, například Velkodvorská, Nová či Cikánova. Asanace byla dokončena v roce 1913. Můžeme jen spekulovat, zda se jí dožila porodní bába Karolina Rosenthalová, která pomáhala přivést na svět Egona Erwina Kische, novináře, jenž proslul svými jedinečnými reportážemi a příklonem k pražské bohémské společnosti.

(st)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2126303
DnesDnes247
VčeraVčera843
Tento týdenTento týden1090
Tento měsícTento měsíc19796

Partnerské weby