V předvečer osamostatnění Uzbekistánu, s hrozící občanskou válkou a zavedením vízové povinnosti na cesty do Ruska, vypukla v Taškentu opravdová zlatá horečka. Zlatokopové se sem sjížděli ze všech stran. Horečku vyvolal poklad z období II. světové

války,  nalezený při stavebních pracích a oceněný na 500 tisíc dolarů. Podle profesionálních hledačů pokladů je to jen maličká část toho, co zdejší zem skrývá. V letech 1941 až 1944 se v půlmilionovém Taškentu rozrostl počet obyvatel díky evakuovaným osobám téměř na trojnásobek. Mezi lidmi utíkajícími před hrůzami války a okupace byli i tací, kteří vyváželi svůj majetek proměněný na zlato, drahé kameny a umělecká díla. Ale odvézt po válce vše zpátky se zdaleka všem nepodařilo. Podle expertů se v Uzbekistánu během evakuace ztratilo několik pláten Rembrandta a Renoira, dvoje housle Stradivariho, část pokladu rodiny Fabergé a také mnoho starých mincí a šperků.

Zlatá horečka

První vlna zlatokopecké horečky zachvátila Taškent v roce 1966 po strašném zemětřesení. Město se po odstranění sutin změnilo v jedno veliké staveniště. A tu a tam se objevily poklady schované za války. Podle oficiálních zpráv bylo v letech 1966 – 68 objeveno v Taškentu 65 pokladů. O kolika nálezech lidé pomlčeli, je možné se jen dohadovat. Začátkem roku 1990 dostali tři archeologové z Kurska povolení na vykopávky v osadě Ďurmeň za Taškentem. Ale brzy po zahájení prací vědci beze stopy zmizeli. Za několik dní byly v řece Zarafišan objeveny tři zohavené mrtvoly. Začalo vyšetřování, během kterého se vyjasnilo, že Kursané nebyli vědci, ale tzv. falešní archeologové a zlatokopové. Soudě podle všeho se pokoušeli najít legendární poklad významného ruského spisovatele Alexeje Tolstého (zvaného Rudý baron), který v letech evakuace žil v Ďurmeni v nádherné rodinné vile. Možná se jim podařilo něco nalézt, ale pokud ano, pak to skončilo v rukou místní mafie.

Jaká je cena za přimhouření očí?

Ale poklady nebyly vždy jen zakopané v zemi. Na ulici Gagarina byl antikvariát, kam přivezla jedna stará dáma pohovku. Tu za týden koupili hledači z Minska. Dlouho po pohovce slídili, byly v ní totiž zašité šperky patřící židovské rodině evakuované sem z Běloruska.

Když se někomu poštěstí najít jeden z taškentských pokladů, ještě to neznamená, že nálezce zbohatne. Obtížnější je vyvézt nález ze země. Na to prý existuje několik způsobů. Tím prvým je domluvit se s celníkem a projít kontrolou bez prohlídky. Cena je stanovena na 300 až 500 dolarů. Druhá varianta je domluvit se s pilotem nebo stevardem, kteří mohou přenést na palubu jakýkoli náklad. Tento způsob je bezpečnější, ale i dražší. Konečně je možné tvrdit, že nejde o starožitnosti, ale jen o jejich imitaci. Cena „přimhouření očí“ činí 150 dolarů. Ale všichni celníci nejsou stejní, někteří se nedají podplatit. V tom případě si vyvážející pobude v Uzbekistánu dalších patnáct let a prožije je bez komfortu za mřížemi.

(ksa)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2148559
DnesDnes116
VčeraVčera773
Tento týdenTento týden2827
Tento měsícTento měsíc16374

Partnerské weby