Poměrně výrazný vrchol (446 metrů nad mořem) na jižním okraji sopečného Českého středohoří byl od pradávna mezi starými Slovany spojován s nadpřirozenými a magickými jevy. Není divu, že v lidech vzbuzoval velký respekt, ba přímo strach. Kolem Boreče

také často jezdilo poselstvo z přemyslovského Vyšehradu do Stadic za Přemyslem Oráčem z kmene Lemuzů.

Až na vrchol hory, k tajemným jámám, se kdysi nikdo neodvážil, protože tu měly být vchody do pekla. Tedy s výjimkou samotné kněžny Libuše, která sem několikrát podle staré legendy vystoupila za měsíční noci a v záři úplňku odtud hovořila s duchy.

Hory se lidé obávali ještě v 19. století v dobách, kdy dole pod kopcem už jezdily vlaky. Věřili tomu, že na vrcholu Boreče je bezedný otvor, který když nevede do samotného pekla, tak určitě až do samotného středu Země. Později se prý našel jeden odvážlivec, který se pokusil jámu ucpat kameny. Podle všeho marně…

Ve skutečnosti se nejedná o díru do pekla, ale o takzvané ventaroly, výduchy teplého (v zimě) a studeného (v létě) vzduchu z nitra hory, které způsobují, že kolem jejich ústí kvetou po celý rok květiny a lezou brouci.

(bla)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2258110
DnesDnes450
VčeraVčera945
Tento týdenTento týden6160
Tento měsícTento měsíc13518

Partnerské weby